MOJE POVÍDKY

něco málo o temné části dne... ČERNOVLÁSKA S PERLAMI VE VLASECH BARVY HAVRANÍ MOCNÁ TO ČARODĚJKA S HVĚZDNÝM ZÁVOJEM KRÁČÍ SAMA PO ZTICHLÝCH CESTIČKÁCH A PROBOUZÍ STÍNY SKRYTÉ V ZÁKOUTÍCH TAJEMNÁ TO KRÁSKA SE ŠKRABOŠKOU NA OČÍCH MALÉ PÍSNÍ TICHOU USPÁVÁ A VELKÉ ZPĚVEM ČAROVNÝM ZAS LÁKÁ VEN VEN DO SAMETOVĚ VOŇAVÉ LETNÍ NOCI, KDY ODHALÍ SE NEJVÍCE KRÁLOVNA – VEČERNICE A NEBE ROZZÁŘÍ SE MILIÓNY HVĚZDIČEK JEJÍCH DRUŽIČEK TAK… Celý článek ›

další skvostné moudro... Celý článek ›

skutečně překrásné... Celý článek ›

můj první a zatím zároveň poslední překlad z francouzštiny Až roky přejdou, najdou zde v podzemí jen naše propletené kostry, aby vesmír zvěděl, jak Quasimodo miloval Esmeraldu - cikánečku ten, ke kterému byl Bůh tak krutý Pomozte, mu nést jeho kříž Pomozte, mu nést jeho kříž Jezte mé tělo a pije mou krev supi z Montfauconu a vězte, že smrt navždy naše jména v jedno spojí Nechte moji duši, aby se povznesla Daleko od bídy tohoto světa Ať s vesmírnou… Celý článek ›

snad se mi dnes konečně rozsvítilo v té mé zabedněné "lebeni" Dnes po dlouhé době snad konečněprozřela jsem A zjistila, že hněv dobrým rádcem není Vždy jen do slepé uličky člověka zavede Smysly všem mate, ale řešení neskýtáA duše krutě drtí a ztřeštěně jednat nutí Přítrž tomu je nutno učinit rázně Neboť pěkné není jiným bolest působit Jediné co zbývá jest: "S chladnou hlavou vždy jednat!" Celý článek ›

Lidi, buďte lidmi! Podobnou otázku si v poslední době kladu poměrně často a rozhodně to není proto, že bych byla posedlá sledováním latinskoamerický telenovel, nebo červenou knihovnou - to v žádném případě. Chtěla jsem pouze poukázat na to, že z dnešní společnosti se pozvolna, ale jistě vytrácí tradiční hodnoty jako vzájemná úcta, pokora, smysl pro rodinný život a láska. Životy mnoha lidí nabírají na tempu, míra stresu se stupňuje a všem jakoby šlo… Celý článek ›

Tentokrát něco o rodině Celý článek ›

tentokrát něco na velmi vážné téma Stála tiše u maličkého okna s odpudivě špinavým sklem, havraní vlasy jí splývaly až do pasu, a po tvářích jí zvolna stékaly slzy. V malé podkrovní místnosti bylo šero a vše tu páchlo zatuchlinou, zažranou špínou a ještě něčím mnohem děsivějším. A pak jí někdo něžně položil ruku na rameno. „Nelekej se, prosím, já jsem Rivka a postarám se o tebe jako o všechny ostatní co, sem přišli, hlavně už žádné… Celý článek ›

Tak jsem konečně sebrala odvahu a rozhodla se napsat něco o sobě…. Často sama sebe ptám se „Kdo vlastně jsem?“ Jsem jen malá šedá myška v koutě nebo ve mě lvice dříme Za skly tmavých brýlí skryta číhá na kořist Navenek však si však spíš jak hlemýžď připadám Jak šnek, co se každou chvíli do ulity raděj schová Ale já už nechci utíkat, chci přede všemi silná stát A vypustit tu skrytou lvici, co dokáže se o svou kořist rvát K tomu všemu… Celý článek ›

Toto je velmi zvláštní příběh, který jsem mnohokrát vyslechla od své nejmilovanější babičky, která to celé prožila ve svých třinácti letech a já se konečně odvážila to celé sepsat, protože na určité věci, osoby a události by se prostě nemělo nikdy zapomenout. Je nezvykle teplý 22. březnový den roku 1945 a obyvatelé města Kralupy nad Vltavou se pomalu chystají k obědu. Na zahradě domu u řeky se třináctiletá Amálie Rieglová bezstarostně věnuje… Celý článek ›