"608"

„To je tedy dáreček",řekl mrzutě detektiv seržant Alan Cooper při pohledu pod mostní oblouk a otráveně si prohlížel nový nález svých kolegů. Jednalo se asi o padesátiletého muže, vzezřením bezdomovce, který s největší pravděpodobností nezvládl náhlé mrazy. Seděl tam zkroucený, šaty špinavé a ojíněné. A byl bos! Našli ho v pondělí kolem šesté ráno dva z dalších bezdomovců, kteří „měli sídlo“ pod stejným mostem. Jenomže nikdo mrtvého muže pořádně neznal. Podle prvotních informací se tady pod mostem objevil teprve včera tedy v neděli v noci a vypadal, jakoby dostal pořádnou nakládačku, takže se jen uklidil někam do kouta a usnul. Pár vágusů taky tvrdilo, že ten chlápek byl určitě i opilý, protože se příšerně motal a cosi nesrozumitelného blekotal. Víc se na místě zjistit nepodařilo a tak nechali tělo odvést na soudní, tak jako obvykle, ale od nálezu umrzlého opilce bez domova nikdo nic neočekával. Překvapení na sebe však nenechalo dlouho čekat.

To překvapení ohlásil Cooperův kolega a asistent, detektiv Cole Jameson.“Tak ten náš dáreček, vůbec není žádnej bezdomovec. Našli u něj hodiny za padesát táců a pod kabátem měl luxusní oblek!“ Bylo to opravdu hodně zvláštní a tak se Alan Cooper vydal do márnice. Nechodil sem vůbec rád, ale tenhle chlápek ho začínal zajímat. Koroner mu všechny předchozí informace potvrdil a přidal další „A taky neumrzl, ale zemřel na následky masivního krvácení do mozku a účinků nějakého sedativa.“ Vysvětloval. „Proto byl tak dezorientovaný. Někdo ho omámil a pak brutálně zbil, hlavně do hlavy.“ Dodal ještě koroner. Cooper se jen nervózně houpal na patách a kousal si spodní ret. „Takže je to vlastně vražda.“ Řekl nakonec. „Tak bych to úplně neformuloval, ale má to k tomu hodně blízko.“ Potvrdil jeho názor koroner. „A ještě něco jsme u něj našli, v pravé ruce svíral nějaký papír.“ Dodal ještě. Cooper si tedy oba nálezy pečlivě uložil a vrátil se s nimi na stanici.

Útržek papíru byl úplně obyčejný a obsahoval jediný údaj – číslo 608. Zato hodinky toho prozradily mnohem více. Zespodu měly vyryté věnování „Milovanému Georgi s láskou Adrienne.“ Majitele hodinek celkem snadno odhalil detektiv Jameson. Stačilo najít toho správného prodejce a hodinky mu ukázat. Ihned si vzpomněl, že stejného hodinky u něj před třemi lety zakoupila jistá Adrienne Darbyová jako dar pro svého manžela, slavného tanečníka George Darbyho. A v New Yorku právě probíhal vánoční taneční maraton, do kterého se po dvaceti letech zapojila i prestižní taneční škola CHAMBERS and DRAKE DANCE SCHOOL. Tohle věděl detektiv Cole docela bezpečně a s touto myšlenkou v hlavně zamířil zpět na stanici, kde čekalo další překvapení v Tammy Briksové, průvodkyně onoho tanečního maratónu, na který Cole zrovna myslel. Poznala totiž onoho neznámého muže, když si včera v noci náhodou zapnula zprávy. Podle ní to nemůže být nikdo jiný, než Zachary Chambers, ředitel a majitel výše uvedené taneční školy. V neděli totiž proběhlo semifinálové kolo a Zacharyho tým postoupil do finále, stejně jako před dvaceti lety a tak se krátce slavilo. Kolem půlnoci se všichni rozešli, protože Chambers tanečníkům před finále nařídil tvrdý trénink. Mělo se začít druhý den kolem osmé, ale Chambers nedorazil a tak teď trénuje každý po svém. A Chamberse nehledali, neboť předpokládali, že na těch pár dnů odjel domů za manželkou. Tammy Bricksová také potvrdila majitele nalezených hodinek, ale o tom, jak se dostaly k Zacharymu Chambersovi, neměla ani ponětí. Darby si je prý vždy odkládal v šatně do trezoru.

Po této výpovědi se oba detektivové okamžitě vydali do Chambersovy školy. Z deseti tanečních párů tu byly jen čtyři: Renzo Graham a Leeanne Laplanteová, Patsy Thompsonová a Malik Donnovan, Ashton Myers a Rhonda Robbinsová a překvapivě i George Darby se svou taneční partnerkou Lidsey Nordwoodovou. Svoje hodinky poznal Darby okamžitě a také přiznal, že si je v neděli zapomněl na stolku v šatně tanečního sálu. Hledat je začal až dnes ráno, kvůli únavě z nevyspání, protože se nedávno stal otce dvojčat, překrásného párečku, který však nenechá své rodiče vůbec vyspat a to mají i chůvu a občas pomáhá i maminka jeho manželky. I tak musel často přespat ve své šatně zde ve škole, což mu povolil sám Zachary Chambers, už proto neměl žádný důvod mu ublížit. A všechny ostatní přítomné taneční páry tvrdily v podstatě totéž, pouze Aston Myers dodal, že mi Zachary Chamberse připadal takový nějaký nezvykle skleslý. „Jakoby za ten postup do finále nebyl vůbec rád.“ Popsal situaci mladý muž. Příčinu neznal a ani číslo 608 mu nic neříkalo, stejně jako nikomu jinému z přítomných. Při odchodu málem porazili Tanyu Drakeou, bývalou tanečnici, nyní porotkyni a spolumajitelku školy. Ani ta o oné události nevěděla příliš mnoho. V neděli s ostatními  postup do semifinále neoslavila. Zůstala jen na přípitek a pak odjela s manželem domů. O podivné smrti svého kolegy a šéfa se dozvěděla z novin a četla také jistý bulvární článek o bujarém večírku, který měla dost nevhodným způsobem zakončit zcela opilá Patsy Thompsonová. Prý někomu v opilosti poskytla rozhovor a vyžvanila v něm něco ze své nedávné minulosti. O co přesně se jednalo, již detektivové nezjistili, protože Tanya již příliš pospíchala, takže číslo 608 si prohlédla pouze letmo.

Onen bulvární plátek však nalezli velice snadno. Jmenoval se „Black Arrow“ čili „Černý šíp“ a ona tajemná informace ze života Patsy Thompsonové se týkala její „kariéry“ kabaretní umělkyně a faktu, že výrazně přibrala na váze. A jako jediná z párů, které se newyorského tanečního maratonu zúčastnily tenkrát před dvaceti lety, musela absolvovat kompletní kvalifikaci společně s tanečníky, kteří nebyli do maratonu vybráni přímo, což pro ni bylo velice ponižující. A další stopu vedoucí opět k této osobě nečekaně přihrála detektivům Tanya Drakeová. Ještě týž večer totiž dorazila na polici, s tím, že si vzpomněla na číslo 608. Prý to bylo konečné kvalifikační skóre Patsy Thompsonové a číslo viděla v nějaké složce na Chambersově stole někdy před semifinále, ale považovala to za chybu, protože postupové skóre pro maratón bylo 6000 bodů. Domnívala se tedy, že se přehlédla a místo 6008 viděla číslo 608.

Poté byla předvolána samotná Patsy, která se dušovala, že postoupila sice těsně, ale zcela podle pravidel. Znovu jí tedy ukázali hodinky, a když ani to nepomohlo, vytasil se detektiv Cooper opět s číslem 608. „To už jste mi taky ukazovali a já vám říkám, že nevím, co to číslo znamená.“zavrčela Patsy, ale to už se vracel detektiv Jameson, a už ode dveří hlásil „Mám to!“, a podával Cooperovi nějaký list papíru, ten se na něj podíval a podle jeho širokánského úsměvu bylo vidět, že má v případu jasno. Velmi klidně ten list papíru podal Patsy se slovy „Ale tohle asi budete znát, detektiv Jameson to právě teď přivezl z vaší taneční školy. Sama paní Drakeová mu to pomáhala hledat.“ Patsy na okamžik zaváhala, načež se v slzách sesunula ze židle. „Ale to byla jen nehoda“ zaúpěla.

Když se Patsy trochu vzpamatovala, začala konečně mluvit. „Já to neplánovala, ale když Chambers všechno věděl. To o kabaretech, taky moje nadváha ho štvala a nakonec zjistil i to, že sem neprošla kvalifikací a zfalšovala výsledky.“ Koktala. „Na tu kvalifikaci přišel až po semifinále s tím, že má moji původní kvalifikační listinu, kterou tam na té oslavě dokonce vytáhl z kapsy, jako vy teď tady. Chtěla se mu jí sebrat, ale nešlo to, tak sem mu pak hodila do pití půl prášku na spaní a potom sem mu ten papír vytáhla z kapsy, ale v poslední se Chambers naslepo ohnal, až se ten papír roztrhl. Ale vím, že sem ho měla skoro celý a pak sem ho zničila A potom se tam najednou objevil můj manžel Archie a chtěl slavit s námi. Před půlnocí se to celý rozešlo, ale my ještě zůstali a Chambers taky a znovu vytáhl tu kvalifikaci. Archie je hodně tvrdej hoch a začal mě bránit, až se s Chambersem servali. Bylo to vážně brutální a v jednu chvíli se Chambers moc ošklivě praštil do hlavy a přestal se hýbat. Já i Archie sme byli strachy bez sebe a chtěli jsme se Chamberse co nejdřív zbavit. Archie přinesl z auta jeden takovej svůj starej kabát. Ten kabát jsme Chambersovi narvali a chtěli už zmizet, když jsem si všimla těch Darbyho hodinek a strčila mu je do kapsy. Pak jsme Chamberse naložili do auta a odvezli ho za město. A pak jsme se vrátili zpátky a tehdy vzniknul ten rozhovor.“ Vyprávěla již o něco klidněji. „Ale jedno nechápu, kde ste vzali ten papír z kvalifikace, když sem ten původní zničila? A taky to, jak se Chambers dostal pod ten most“ zeptala se nechápavě.

„To je jednoduché. Pan Chambers byl na rozdíl od vás vysoce inteligentní člověk a tak si nechal udělat několik kopií té vaší kvalifikační listiny. A tyto kopie zahlédla paní Drakeová.“ Vysvětloval detektiv Jameson. „ A k bezdomovcům se pan Chambers dostal jednoduše pěšky, protože bezprostředně po té ráně nebyl mrtvý, pouze těžce raněný. A asi ho to moc bolelo, tak se pokoušel doplazit se někam pro pomoc, ale bylo již příliš pozdě a chudák pan Chambers zkolaboval pod tím postem, kde jsme ho ráno našli.

Patsy Thompsonová jen zírala s otevřenými ústy, pak je zavřela a výraz v jejím obličeji byl v tu chvíli jasnější, než tisíc slov.