"Ateliér"

Malíř Andrew Nowland je štěstím bez sebe, protože se konečně stěhuje do nového luxusního ateliéru v podkroví jedné budovy uprostřed města Saint Paul v Minnessotě. Do té doby strávil celý měsíc v podnájmu, který byl sice velice slušný, ale maličká místnost v suterénu, spousta koček všude okolo a především fakt, že jeho milovaná psí společnice Lucy musela do útulku, ho donutily poohlédnout se jinde, až mu sám jeho šéf z Muzea výtvarných umění dohodil tohle skvělé místečko. Prý ho narychlo opustila sochařka Michel Meyerová. Andrew však okolností nabytí svého nového bytečku vůbec neřešil a celý nadšený stěhoval své věci do podkroví, jako poslední přišel na řadu velký pytel psího žrádla a černá doga jménem Lucy.

A pak už se jen spokojeně uvelebil na pohovce se sklenkou vína, a zamyšleně hleděl na prázdné plátno na stojanu na protější straně místnosti. V tu chvíli vůbec netušil, co by měl malovat, ale věděl, že nějaký „zahajovací“ obraz vytvořit musí. Nakonec vstal, zapnul na gramofonu svoji nejoblíbenější desku a pustil se do práce. Pod jeho rukama z bílého plátna postupně vystupovaly obrysy krásné dívky s dlouhými rozevlátými vlasy. Jenomže se velmi rychle smrákalo a tak toho Andrew po nějaké době nechal a uvelebil se zase na pohovce. „No, co, zítra je taky den“ usmál se na Lucy.

Chvíli bylo úplné ticho, když tu s sebou Lucy zacukala a vyštěkla směrem ke stojanu s plátnem. Andrew vstal a podíval se tím směrem, ale v první chvíli neviděl nic, ale tu se najednou začalo plátno rozjasňovat a kresba na něm se rozpohybovala a před Andrewem najednou stála ta dívka v lehoulinkých šatečkách, slzy v očích a ze rtů jí vyšel zoufalý vzlyk „Prosím pomozte mi!“ zašeptala. A to už se z obrazu sápal jakýsi chlápek celý v černém, v očích ďábelský výraz a v ruce nůž. Andrew se nezmohl absolutně na nic, jen tupě zíral před sebe s pusou dokořán. „Prosím, pomozte mi“ zvolala opět dívka. Andrew se konečně vzpamatoval a vyhrkl „Když já nevím jak“ Dívka se zděšeným výrazem v obličeji mlčky ukázala kamsi do tmy za sebe a ten divný chlápek se stále přibližoval. Andrew se zoufale pokoušel něco v té tmě vykoukat, ale nikde nic, jen úzký průchod do chodbičky odkud se vcházelo do kuchyně a koupelny. A pak mu svitlo „V koupelně je přeci voda“ uvažoval nahlas.

Poté se otočil zpět k dívce „Voda, mám použít vodu a „vymazat ho“!“ zakřičel. Dívka lehce kývla a ve stejném okamžiku se ocitla na podlaze a černý chlápek ji chňapl za nohu. Andrew se rozběhl do koupelny, a až cestou si uvědomil, že nemá žádnou vhodnou nádobu, a tak popadl hrnec od těstovin, rychle ho naplnil vodou, doběhl zpět do ateliéru a celý obsah bez váhání vychrstl na plátno a všude kolem. Celé to tak nějak zašumělo, zapraskalo a chlápek i krásná dívky zmizeli zpět v obraze. Pak něco blesklo a Andrew se probudil s pocitem mokré a lepkavé tekutiny na obličeji. Když se probral úplně, zjistil, že leží na rozházené pobořené pohovce a Lucy mu pečlivě olizuje obličej. „No tak, přestaň, je to ošklivé“ zahnal psa. Poté rychle vyskočil a běžel k plátnu, které na první pohled vypadalo jako včera večer. „Že, by to byl jen hloupý sen“ mumlal si pro sebe. Při bližším pohledu na plátno si však uvědomil, že dívce chybí kousíček levé nohy – od kotníku dolů. A když se hrnul do koupelny, aby si dal studenou sprchu, málem uklouzl v kaluži vody a kousek od pohovky se válel prázdný hrnec.

A když se ještě týž ráno s celým příběhem svěřil svému šéfovi, dostalo se mu překvapivého vysvětlení. „Za to může vaše předchůdkyně, pane Nowlande, paní Meyerová si prý odněkud přivezla nějaký indiánský totem, talisman nebo něco takového a pověsila si ho v tom ateliéru a od té doby se tam měly dít podivné věci a také proto, odtamtud tak rychle zmizela a tu hroznou věc snad spálila, ale asi to moc nepomohlo, když mi tu vyprávíte takové historky“ vychrlil ze sebe pan Williams.

Ale kupodivu se v příštích dnech neudálo vůbec nic, jen před usnutím měl Andrew vždycky pocit, jakoby, by ho někdo jemně políbil na čelo.