"Bestia Opertus"

Je tomu sotva tři dny, kdy nezvykle silná vichřice zasáhla malé oregonské městečko Cove, které se z té nenadálé pohromy začíná pozvolna vzpamatovávat. Důležitý úkol dostal i mladý poručík Rodger Elliot z úřadu místního šerifa Colmana, byl neprodleně vyslán na kontrolu speciálních odchytových pastí v místní rezervaci. Tyhle „lapací“ věcičky byly rozmístěny na několika místech výjimečně z důvodu pokusu o odchyt smečky toulavých psů. Všechna stanoviště byla pochopitelně sledována složitým kamerovým systémem, který však nyní neukazoval nic, neboť na něm zaúřadovala bouře. To okamžitě vyburcovalo místní radní, kteří se jednomyslně shodli, že tak drahá věc nemůže jen tak přijít v niveč. A tak se milý Elliot vydal na obchůzku, i když se mu do lesa zpustošeného bouří, ani trošičku nechtělo. K jeho velkému překvapení ho to celé začalo bavit a všechna stanoviště prošel a překontroloval s nečekaným nadšeným a elánem. Už zbývalo jediné místo, to nejodlehlejší, kterému se přes polomy téměř nedalo dostat. Pro Rodgera plného adrenalinu to však byla hračka a brzo se ocitl na malé mýtince, uprostřed níž se tyčil jediný mohutný smrk. Ten strom vrhal široký stín, i přesto si Rodger téměř okamžitě všiml, že jedna z pastí není prázdná. Něco se tam chytilo, něco tmavého. Rodger odvážně přikročil blíže a pozvolna past otevřel. Po chvíli zkoumání došel k závěru, že chycený tvor již není živý a odvážil se ho vyjmout. Ale v zápětí ho pustil na zem, protože TO co držel v ruce, nebylo žádné známé zvíře. Ten tvor připomínal spíš opici nebo silně ochlupené mimino. Rodger se odporem až zachvěl, ale sebral všechnu svoji odvahu, nacpal tvora do jednou z pytlů, které si nesl s sebou a kvapně vyrazil zpět do městečka

Šerif se mu zpočátku zdráhal uvěřit, ale když přímo na stanici vysypal onu příšeru z pytle, řka „Tak mi tedy řekněte, co je tohle“, změnil názor a okamžitě zalarmoval nejbližší vědeckou stanici. Její „velitel“ Dr. Martinson na zvíře nejprve jen užasle zíral a neustále opakoval „Něco takovýho jsem v životě neviděl, to bude chtít test DNA a možná kompletní chromozomální rozbor.“ „Tak to proveďte, ať víme, na čem jsme, nechci tu žádný nesrovnalosti“ zněla šerifova nepříliš nadšená odpověď. „No dobrá, pokusím se z toho vytěžit maximu, ale žádné zázraky nečekejte“ pravil odevzdaně Dr. Martinson a uložil záhadného tvora do speciální přepravní schránky.

Od té doby uběhly celé tři týdny, tři týdny čekání, během kterého se nic zvláštního neudálo, probíhala jen nudná rutina všedního života městečka Cove. Nakonec se Dr. Martinson přece jen ozval a vyžádal si videohovor přímo se šerifem Colemanem. A vypadal velice rozrušeně „Nechci nikoho strašit, ale evidentně se tu setkáváme s něčím velice neobvyklým, až unikátním“ pravil na úvod a znělo to velmi vážně. „K věci prosím“ zasyčel na něj šerif „Jak si přejete, ale bude to šok!“ varoval ho Martinson. „Mě jen tak něčím nevyděsíte, doktore“ zabručel Coleman

„Nuže, tak tedy k věci“ povzdychl si Martinson. „V rámci možností byl proveden co nejrozsáhlejší výzkum, testy DNA, základní chromozomální testy a pochopitelně pitva. Výsledky jsou mírně řečeno velice překvapivé – vyšlo nám totiž dvojí DNA, jedna odpovídá lidoopí typu šimpanze nebo gorily a ta druhá je jasně lidská, pánové!“ vysvětloval opatrně Martinson „Co je to za nesmysl, doktore!“ vybafl na něj šerif „To není nesmysl, milý Colmane, případy zdvojené DNA byly skutečně zadokumentovány u dvojčat, kdy jedno dvojče pohltí druhé, jehož vývoj nepokračuje, ještě během nitroděložního vývoje. Jenomže tady je to mnohem komplikovanější, protože tohoto tvora nestvořila příroda, tento tvor byl stvořen uměle.“ Vysvětloval Martinson. Šerif jen nechápavě kroutil hlavou. „Ano, je to tak a navíc to dokládají i chromozomální testy, které mimo jiné prokázaly, že se jedná o samičku ve stáří od deseti do jednoho roku. Další rozbor jednotlivých chromozomů stále probíhá, ale už teď je nám jasné, že zde došlo k jednoznačné genetické manipulaci. Víc se možná dozvíme, až DNA rozebereme celou“ doplnil ještě Martinson. „A co pro vás můžeme udělat mi? Opatrně se zeptal stále ještě zmatený Coleman. „Děkuji za nabídku, ale tohle si vyřešíme sami. Jedné co by připadalo v úvahu jako úkol pro vás je tetování, které bylo nalezeno v pravém uchu „Tvora X“, jak bylo zvíře nazváno, jedná se o písmena RRA a dále byl v levé přední končetině identifikován čip číslo 209 nebo 206/VR.“ Odpověděl mu Martinson. „A ještě něco, pokusy s křížením člověka a lidoopa měly být prováděny v Sovětském svazu, za Stalina, v laboratořích nějakého Ilji Ivanoviče Ivanova, ale o výsledcích toho není moc známo, známý je však výraz „humanzee“ tedy kříženec člověka a šimpanze“ dodal ještě Martinson. „A nyní se už rozloučím, myslím, že informací jsem vám předal víc než dost“ rozloučil se vědec a tím byl hovor ukončen.

A opět byl zaúkolován Rodger Elliot, ale vůbec nic se mu nedařilo. Žádná z databází nevydala jedinou informaci ani k písmenům RRA ani k těm podivným číslům. Rodger dokonce vyrazil přímo za doktorem Martisonem, který definitivně potvrdil genetické úpravy „Tvora X“, ale víc už nic. A šerif Coleman zuřil „Nejrači bych to předal federálům, protože tohel je případ pro ně a ne pro vesnického šerifa“ bručel. Poručík Elliot se zatím nevzdával, ale postupem času i on ztrácel veškeré naděje. Až jedno větrné ráno mu do ruky doslova skočil notně pocuchaný výtisk místních novin. A přímo uprostřed toho zmuchlaného papíru na něj civěla písmena RRA. Okamžitě se rozběhl do místního Minimarketu, vlastně spíš obchodu se smíšeným zbožím, a již od dveří volal na majitel „Hej Marku, máš tu někde dnešní noviny“. Bodrý chlapík za prodejním pultem na něj vytřeštil oči a vyjekl „Támhle za rohem jich je celej regál.“ Mávl za sebe levou rukou. „A nedělej, že to nevíš“ houkl ještě na Rodgera. Ten se okamžitě vrhl k příslušnému regálu, popadl jedny noviny a hned zase vyběhl z obchodu ven. Ještě zaslechl Markovo volání „A platit to bude kdo!“ Ale Rodger neposlouchal, středobodem jeho zájmu byl článek na titulní straně novin, jehož titulek hlásal „Projekt CORRA na pomoc dalšímu z ohrožených druhů“ a pod článek foto jakéhosi magnáta s popiskem „Miliardář z Portlandu, Viktor Paskov včera přestřihl vstupní pásku nového hypermoderního centra pro kriticky ohrožené orangutany Sumaterské!“. Z tohoto článku byl nadšen i šerif, který prozatím odvolal předání případu

A Rodger Elliot vyrazil za kolegy do Portlandu, tam ho sice přijali, ale žádné zvláštní nadšení u nich jeho příjezd nevyvolal. Naopak, Rodger měl pocit, že zde z nějakého důvodu není vítán. Ten důvod byl prostý, nikomu se nechtělo vyšetřovat člověka známého svoji štědrostí a vysokou angažovaností v ochraně přírody. A nejtěžší ze všeho, bylo spojit si jakoukoliv činnost Viktora Raskova s neznámým zapadlým městečkem na druhém konci státu. Elliot byl vzteky bez sebe a neustále se dožadoval povolení k domovní prohlídce v Rasovově hlavím sídle. Odpovědí mu byl jen výsměch a nezájem kolegů. „Coleman měl pravdu, mělos e to předat federálům“ zavrčel ještě před odchodem a raději vyklidil pole. Vztek z něj naštěstí vyprchal ještě cestou k autu. Ještě jednou se zhluboka nadechl a sáhl po telefonu, aby o předchozích událostech uvědomil svého šéfa, když se přístroj nečekaně rozdrnčel. Na lince byl šerif Coleman. „Nevím jak si na tom hochu, ale tady u nás je boží dopuštění, při odklízení polomů se našly další potvory, takže se tam zabal a koukej se vrátit, protože teď už to těm federálům předat musíme!“ chrlil ze sebe překotně. Šokovaný Elliot se zmohl jen na prostou větu: „Ano, rozumím, ihned vyrážím“.

Po návratu do Cove přišel další šok – všechno bylo vzhůru nohama, protože federálové zareagovali neuvěřitelně rychle a již měli téměř celé městečko pod svým velením. Rodger se sotva stačil převléci a už tu byl šerif a dva chlápci od FBI. Musel jim ukázat místo prvního nálezu a veškerou dokumentaci. Byl tu i doktor Martinson a jeho kolegové, kteří pomáhali s vynášením těl nově nalezených zvířat a jejich přípravou na převoz. Všemu vládl jakýsi „organizovaný zmatek“ jak si pro sebe nazval šerif Coleman. Teprve druhý den se Rodger konečně dozvěděl, co se vlastně v době jeho nepřítomnosti událo. Při odklízení nejhorších polomů si jeden z dělníků o něco ostrého a kovového ošklivě poranil ruku. Když se k tomu místu dostala těžká technika, došlo k odhalení děsivého pohřebiště „Tvorů X“. „Někdo se tu pokoušel zahladit stopy, o tom není pochyb. A využil té vichřice, jenomže ani ta, tu hrůzu nezničila úplně:“ vysvětloval šerif. „Ale to už není naše věc, teď to maj na triku federálové“ dodal ještě. Rodger jen lehce pokýval hlavou, ale stejně mu celá ta záležitost připadala nedořešená. „Jak je možné, že sem někdo nějak dopravil takové množství zvířat aniž by si toho kdokoliv všimnul“ řekl si nahlas pro sebe. „To je sice dobrá otázka, ale tu už bude muset zodpovědět FBI.“ Ozval se šerifův hlas z povzdálí.

Ta otázka byla nakonec zodpovězena, ukázalo se, že Viktor Raskov nebyl žádný milovník přírody nýbrž peněž a k šílenému nápadu ho nepřivedlo nic jiného, než touha po mamonu. Dokonce neváhal pro tyto účely zneužít jméno své tragicky zemřelé dcery Corry. A tak vznikl „Projekt X“, který se na venek tvářil jako ochrana ohrožených druhů, pod povrchem se však prováděly zrůdné experimenty na stovkách bezbranných zvířat. Nějakou dobu se vše dařilo úspěšně maskovat a Raskov se už viděl s Nobelovou v ruce a miliardami dolarů na kontech. Velkolepé plány mu zhatil zrádce ve vlastních řadách, kdosi se totiž pokusil informace o tajných experimentech prodat bulváru, což vedlo k překotné likvidaci největší laboratoře. Nebohá zvířata byla narychlo likvidována a poté potají převezena co nejdál od zdroje a ponechána osudu v lesní roklině, kde je definitivně pohřbila bouře, a po nějaké době shodou okolností exhumovali dřevaři.

A co bylo se samotným strůjcem ďábelského plánu? Viktor Paskov byl zatčen bezprostředně poté, co vystoupil v Portlandu z letadla. Tisk to tehdy kvitoval palcovými titulky:

„ Miliardář – ekolog si hrál na Boha a skončil v pekle!“