Chůva: Díl 2. Život v pozemní

Ano, v domě Cormierových se téměř úplně zastavil čas a všechno se odehrávalo v jakési tiché rutině. Molly tak měla příležitost blíže se seznámit se svojí svěřenkyní. Skylar byla na svůj věk vysoce inteligentní a zároveň velmi milá a otevřená všemu a všem, ale do její podzemní ubikace bohužel téměř nikdo nechodil. Občas se zde objevila Luisa, ale jinak nikdo. Ani Edward Cormier sem nechodil, vše řídil pěkně na dálku pomocí těch nejmodernějších přístrojů, kamer a dalších zařízení. I Molly byla pod přísným dohledem a pro vstup do všech dveří, vyjma těch, které vedly ke schodišti, musela používat speciální čipovou kartu a do přízemí se dalo dostat pouze výtahem ukrytým u východu na zahradu. Ale první večer nesměla nikam, až ráno obdržela vzkaz od Erwina Cormiera. Podle pokynů se tedy dostavila do horní jídelny, kde na ní již čekala vydatná snídaně a sám velký bankéř Erwin Cormier, zazobaný majitel „Cormierovy 1. Investiční“. Muž velmi seriózního vzezření, poměrně vysoký, štíhlý, vlasy již lehce prošedivělé, ve tváři výraz hráče pokeru. Mohlo být mu lehce přes padesát, hádala Molly. Poté ji Erwin Cromier velmi galantně pozdravil a pozval ke stolu. „Tak má milá, zatímco si budete užívat snídani, rád bych vás seznámil s vašimi povinnostmi.“ Pravil klidně a vzápětí ze sebe vychrlil nespočet různých pravidel a nařízení. Když domluvil, hbitě vstal, předal jí příslušný seznam, slušně se rozloučil a zmizel za svými povinnostmi kdesi v domě. 

Pak nastalo ticho, které přerušil nějaký neznámý ženský hlas. „Promiňte, že vás vyrušuji, ale ráda bych poklidila stůl, pokud jste již dojedla.“ Molly zvedla hlavu a spatřila mladou služebnou mírně latinskoamerického vzhledu. „Ano jistě, již jsem po snídani“ odpověděla Molly a měla se k odchodu. Ale to děvče se nějak nemělo k odchodu, pořád tam nervózně postávalo. „Potřebujete ode mne ještě něco?“ zeptala se Molly poněkud vyděšeně. „Ale kdepak, jen jsem zvědavá, protože je hodně zvláštní, že vás sem Cormierovi přijali, to se ještě nestalo. Tak si prosím dávejte pozor, na to co děláte, protože tam dole není všechno, tak jak by se mohlo na první pohled zdát.“ Znělo chvatné vysvětlení. Molly vůbec nic nechápala, přesto služebné poděkovala a měla se k odchodu. „A mimochodem, jmenuji se Alison, pro případ, kdyby se něco dělo.“ řekla ještě dívka a odešla zpět do kuchyně. Molly stále nic nechápala a raději se vrátila do suterénu ke Skylar, které už na ní netrpělivě čekala.

V dalších dnech se nedělo nic zvláštního. Každý den probíhala v určenou dobu výuka Skylar a sem tam i nějaká ta zábava. Časem si byly Molly a Skylar blízké téměř jako sestry, nebýt jednoho jediného „kazu na kráse“. Dvakrát za měsíc totiž v suterénu probíhaly podivné manévry, kdy suterén opouštěla i Skylar. Vše probíhalo z extrémně přísných bezpečnostních podmínek. Dívku vždycky naložili do speciální uzavřeného lékařského lůžka a vynesli ji po jindy zapovězeném schodišti na povrch. Kam nebohá dívka jezdila, zůstalo přísně střeženým tajemstvím. Oficiální informace, které se k Molly donesly, se týkaly komplikovaných lékařských prohlídek a procedur, které musela Skylar pravidelně podstupovat. Tohle všechno byla Molly ještě schopna pochopit a přijmout, kdyby se po těch procedurách Skylar nevracela téměř v bezvědomí. To potom vždycky spala až do druhého dne, neschopná jakékoliv činnosti. Molly to rvalo srdce, ale bohužel byla v této záležitosti zcela bezmocná.

Se vším se svěřila až své sestře, když jí konečně dopřáli volný den. Skylar zrovna podstupovala další tajné lékařské procedury a tak se Molly rozhodla pozvat do L. A. svoji sestru Rebeku, která skákala nadšením a vytáhla z Molly možné i nemožné. „Je to celý divný. Měla by si zjistit co se s tím dítětem děje, protože tohle vopravdu není normální.“ Bručela „A co ta služka, ta Alison, ta by něco nevěděla?“ napadlo ji. „A víš, že máš možná pravdu. Ta holka musí něco vědět. Sama mi dokonce nabízela pomoc.“ Souhlasila s ní Molly, a jakmile se vrátila do domu Cormierových začala se po Alison shánět.

Našla ji na zahradě u bazénu. Kouřila a popel z cigarety klepala do vody. „Tak jsem vás konečně našla.“ Řekla udýchaně. „Tak přece se něco stalo.“ usmála se Alison. „Nic se nestalo, jen mi pořád nejde do hlavy, co pořád provádí se Skylar, když jí vozí na ty procedury.“ Zamumlala Molly. „Tak to tady v tom baráku neví nikdo. Prý ji musí nějak čistit krev nebo co.“ Odpověděla Alison. „Ono se tady o Skylar Ayaně vůbec moc neví. Její matka byla prý nějaká orientální kráska. Jmenovala se Ayala a Erwin Cormier jí potkal někde na svých cestách po světě a byl z ní totálně mimo. Bohužel zemřela po porodu. Prej měla nějakou náhlou plicní embolii nebo co. Skylar přežila, ale nikdy nebyla úplně zdravá, a tak ji postavili tu kobku tam dole. Ale spíš to bylo kvůli madam Porche, která se tu tehdy zjevila jako vetřelec a Skylar nenáviděla a snesla jen svoje děti Bernieho a Barona. Dneska jsou jim 4 roky, a každej skáče jen kolem nich. Na Skylar se kašle, nikoho nezajímá ani vlastního otce, i ten má rači dvojčata. Snad vy byste mohla pomoci, když jste si tak blízké“. Vyprávěla Alison. „Protože ono je to celý moc podezřelý.“ Řekla ještě, pak típla cigaretu, nedopalek odhodila do bazénu a odkráčela.

Molly byla chvíli dost zaražená, ale zároveň v ní rostlo odhodlání celou tu záležitost rozkrýt.