Chůva - Díl 3. Záležitost mezi nebem a zemí

S pátráním začala Molly hned následující den u snídaně, kterou k jejímu překvapení podávala Luisa, protože Alison konečně dostala zasloužené volno. „Letěla za dcerou, víte.“ Vysvětlovala Luisa. „Copak ona má dceru?“ divila se Molly. „Ano, dokonce stejně starou jako slečna Skylar. Už se jí moc stýskalo.“ Usmívala se Luisa. „Má ji moc ráda, i když začátky měly krušné. Bylo jí sotva šestnáct let, když se Abigail narodila a na všechno zůstala sama, ale má úžasnou maminkou, která jí moc pomáhá. A nejvíc jí pomohla práce tady u Cormierových. Představte si, že nejprve dělala chůvu malé Skylar, jako vy teď.“ Vyprávěla Luisa dál, ale pak se náhle zarazila „A dost, už jsem toho namluvila příliš. Musím zpět do kuchyně, anebo mě naleznete v domě pro služebnictvo, to je ten nízký domek naproti východu z vašeho pokoje.“ Dodala ještě, znovu se lehce usmála a odešla. Molly byla zprvu trochu překvapená, ale rychle se vzpamatovala, dojedla snídani a vrátila se do své pozemní ubikace.

Nějakou dobu jen tak přecházela po pokoji, ale hlavu měla úplně prázdnou a tak se raději sebrala a vyrazila za Skylar na dopolední vyučování. „Tak jak se dnes daří mé svěřenkyni?“ optala se na uvítanou. „Moc dobře ne, dnes je svěřenkyně moc unavená.“ Posmutněle odpověděla Skylar. Jenomže výuka se odložit nedala, Molly si však dokázala poradit a vyučování ten den nenápadně zkrátila. Místo neoblíbené matematiky se začala Skylar nenápadně vyptávat. „Tak mě napadlo, jak to tu asi vypadalo, než jsem přišla já?„ řekla. Skylar se jen usmála „No, to tu přece byla Alison!“ zvolala nadšeně. „Ale to sem byla ještě moc malá. A pak mi ji zase vzali a začala sem chodit Luisa.“ Pokračovala. „A jak malá si byla? Myslím, jestli si byla ještě miminko?“ vyzvídala dál Molly. „Ne, mimino už sem nebyla. Byly mi asi tři, a když mi bylo šest, tak mi Alison vzali“ zněla odpověď. „A než si přišla ty, byla sem tady dole pořád sama, chodila sem sice Luisa, ale málo.“ Vyprávěla Skylar. „Tak to nebylo moc hezké. A co maminka, byla tady za tebou někdy tvoje maminka?“ zeptala se Molly lehce rozechvělým hlasem. Po této otázce sebou Skylar lehce trhla a do očí se jí hrnuly slzičky. „Mámu znám jen s fotografie, jinak ne.“ Vzlykla a ukazovala Molly rámeček s podobenkou překrásné mladé ženy. Molly se hned pokoušel o uklidnění situace: „Tak to mi je moc líto a raději už s tímhle povídání přestaneme a dáme si svačinu:“ Skylar souhlasila, ale nakonec jí přece jen přemohla únava a než svačina dorazila, tvrdě usnula. Neprobudil ji ani příchod Luisi. „Tak to vypadá, že bude spát až do rána:“ řekla, když si Skylar prohlédla. „A vy si jděte také odpočinout.“ Dodala ještě.

Molly sice odešla do svého pokoje, ale spát se jí vůbec nechtělo. Pokoušela se dočíst rozečtenou elektronickou knihu, ale ani to ji neuklidnilo. A pak bylo okolní ticho přerušeno hlukem odvedle. Rychle vstala, popadla vstupní kartu a chystala se vtrhnout ke Skylar, ale dveře se neotevřely ani po několikerém opakovaném přiložení karty. Celá rozklepaná přeložila hlavu na dveře a snažila se cokoliv zaslechnout. Bylo slyšet několik hlasů, které zněly poněkud vážně až vyděšeně. Pak se ozval jeden známý hlas, který zcela jistě patři Erwinu Cormierovi. „Tak hotovo a můžeme ji převést. Je to sice poněkud neplánované, ale nemáme na vybranou.“ Řekl a poté se pokoj propadl do děsivého ticha. Molly znovu vyzkoušela kartu a znovu neúspěšně. Zamířila tedy ke druhým dveřím a ty otevřít šly, zato výtah byl zablokován snad ještě víc, než spojovací dveře. Zhluboka se nadechla a přiložila kartu ke dveřím na zahradu. K jejímu překvapení se otevřely hned na první pokus. Molly vyběhla ven a zamířila do nízkého domku naproti. Vstupní dveře byly pootevřené a tak hbitě proklouzla dovnitř a vydala se dlouhou chodbou vpřed. Jednotlivé pokoje nebyly očíslované, nýbrž označené štítky se jmény - ten Luisin byla až na samém konci. Opatrně zaklepala. „Jen vstupte, Molly. Já nespím.“ Ozvalo se zevnitř. Molly tedy vstoupila. Luisa seděla ve velkém křesle a četla nějakou knihy. Když uviděla Molly, zatvářila se poněkud překvapeně „Copak vás sem přivádí tak pozdě v noci?“ zeptala se. „Skylar, paní Luiso. Někam jí zase odvezli a mě zamkli v pokoji. A já musím za nimi. Tak se ptám, jestli by se tady nenašlo třeba nějaké kolo.“ Opatrně odpověděla Molly. „Kolo nemáme, ale tady v domě v garáži zůstalo Alisino auto. Tak myslím, že byste ho mohla použít.“ Rozpomněla se Luisa. Molly byla nadšená a dle Luisiných instrukcí se hned vydala do garáže. Auto našla celkem lehce, a co nerychleji vyjela do města.

Z počátku dost bloudila, když tu najednou před sebou spatřila onu záhadnou ambulanci, kterou vždycky převáželi Skylar. Bylo to podivné, protože ten vůz musel vyjet před více jak půl hodinou a „Zero Clinic“, kam byla Skylar vždy převážena se nacházela na opačném konci města. A překvapení se stále stupňovalo, protože během další půl hodiny se octili téměř mimo u jakési nenápadné šedé budovy. Tak ambulance zastavila, řidič cosi předal komusi do úzkého průzoru u vjezdu, který se vzápětí široce otevřel a vůz doslova pohltil. Molly vše pozorovala z bezpečné vzdálenosti, a když auto zmizelo, vystoupila, opatrně automobil zajistila a vydala se pěšky k budově. Nikde se nesvítilo a i ten průzor zmizel. Rozhodla se tedy budovu obejít a asi v polovině cesty se kus před ní otevřely těžké kovové dveře, ze kterých vyhřezlo jasné světlo. Molly se bryskně ukryla do křoví. Ze dveří vyšla nějaká žena. Molly počkala, až zmizí ve tmě a pak vklouzla do nedovřených dveří. Ocitla se u nějakého schodiště vedoucího do podzemí. „Jak jinak“ řekla si pro sebe a zamířila dolů. Dole byla dlouhá čistě bílá chodba se světelnými pruhy po stranách. Zhruba v polovině narazila na jakousi křižovatku. Chvíli se bezradně rozhlížela kolem, když na zdi před sebou spatřila velký rozcestník. Zrak ji padl na světelnou šipku vpravo a slovo „Hlavní výzkumný sál“. Zamířila tedy tam a došla až ke vstupním dveřím, ke kterým se bohužel kdosi blížil z opačné strany. Vyškrábala se tedy do malého výklenku vedle a čekala.

Po nějaké době se dveře otevřely a ven vyšel Erwin Cormier s několika dalšími osobami, které vypadli jako lékaři. „No, vypadalo to kriticky, ale s nejvyšší pravděpodobností se to zvládne, jen s tu poleží déle než obvykle“ řekl jeden z mužů v bílém. Molly se klepala po celém těle a nebyla schopná se ani pohnout. Pak si všimla, že nade dveřmi do velkého výzkumného sálů nacházejí dvě prosklené plochy. Ze všech sil se povytáhla ještě o kus výš a nahlédla pod sebe. Spatřila obrovskou laboratoř, a pak ještě něco. Přímo pod ní leželo na nějakém speciálním lůžku jakési blíže neurčené stvoření, všude kolem pracovaly speciální přístroje. Molly zprvu vůbec netušila, na co se dívá. Stvoření bylo hubené, mělo modrozelenou kůži a v ničem nepřipomínalo člověka. Molly si to stvoření se zájmem prohlížela, a pak náhle málem vykřikla – na levé ruce toho tvora spatřila barevný náramek přátelství, stejný jaký nedávno vázala na ruku malé Skylar. Na nic víc už nebyl čas, protože do laboratoře se hrnuli další lidé. Molly se tedy vrátila do výklenku a poté chodbami až na povrch k železným dveřím. Ven prošla s nějakým mužem a pak putovala křovím až k autu a pak dál až domů. Tak padla vyčerpání do postele a tvrdě spala téměř až do oběda.

Pořád se však necítila nejlépe, Skylar nepřivezli a tak si nechala oběd dopravit do pokoje. Mezitím vytáhla ze svého kufru svůj starý laptop a pokračovala v pátrání. Oběd snědla, aniž by pořádně vnímala co jí. Zajímalo ji jediné - Skylar a její původ. Z počátku její pátrání nikam vedlo, když tu se jí před očima zjevil článek o „Ženě z nebes“ Molly se zarazila a poprvé nahlas vyslovila to, co jí v hlavě strašilo od včerejší noci. „Skylar není člověk, ale mimozemšťan“ Pak se vrátila k článku, který pojednávali o neznámé ženě ze zapadlé části Indii, která měla „spadnout z nebe“ a stát se jakousi místní bohyní s nadlidskými léčitelskými schopnostmi. Měla léčit lidi „svou vlastní krví“ a žít ve věčné temnotě. A byla tu i fotografie – fotografie stejné ženy, jako byla ta ve Skylařině rámečku. Nebylo pochyb o tom, že dotyčná „Žena z nebes“ byla Ayala , matka Skylar. V závěru článku bylo ještě uvedeno, že „Žena z nebes“ náhle zmizela a do dnešního dne nebyla nalezena. A Molly bylo jasné, že všechno kolem Skylar je falešné. Žádná velká láska Erwina Cormiera nikdy neexistovala a Skylar není jeho dcera, je to jen Ayana, bytost z jiné planety, dcera Ayaly - tajemné „Ženy z nebes“.

Poté začala Molly opět pochodovat po pokoji, načež se opět vrátila k pátrání. Tentokrát se zaměřila na osobu Erwina Cormiera a jeho ženu Porshu. Tady už se objevilo mnohem víc informací. Třeba to, že Erwin Cormier se s Porschou zasnoubil a následně oženil zcela dobrovolně. Z počátku žili v obrovském luxusním bytě, do nového domu se nastěhovali až později. Byla tu i zmínka o Skylar, která se do svého „vězení“ dostala skutečně až ve svých třech letech a vše naznačovalo, že skutečně není biologickou dcerou Erwina Cormiera. Pak zde byla zmíněna Cormierova banka a blíže neurčený lékařský výzkum. A s tímto výzkumem byla spojena Ayala a nepochybně také Ayana známá jako Skylar. Molly věděla, že to právě rozkryla je obrovské a pro prokázání Cormierovy viny bude potřebovat víc než pár řádek z internetu. Jenomže dům, ve kterém se nacházela, byl doslova prošpikován kamerami a další systémy. Do Cormierovy pracovny měl přístup jen on sám a vůbec to tu bylo až přehnaně hlídané. Molly věděla, že sebemenší chyba by mohla být fatální. Dlouze přemýšlela a pak jen tak bezmyšlenkovitě vzala svoji vstupní kartu a bezděčně ji přiložila ke spojovacím dveřím. Něco prasklo a zaskřípalo a dveře se pomaličku otevřely. Molly vešla a rozhlédla se po prázdné místnosti. Byla tu tma a ticho, jen občas zablikala velká obrazovka na protější stěně. Molly chtěla přístroj vypnout, přitom o obrazovku zavadila a ta se prudkým zábleskem rozsvítila. Rozsvítila se na zcela neznámé stránce. Když se Molly konečně rozkoukala, došlo jí, že se divá na velmi důležité informace nebo spíše na nějakou tajnou schránku, kterou musela vytvořit Skylar. Jak všechno dostala do svého notebooku, netušila a bylo jí to celkem jedno. Nejdůležitější bylo, že má důkazy, které obratem odeslala na příslušná místa. Poté si sbalila všechny věci, nechala vzkaz Luise, znovu si vypůjčila Alisino auto a prchla. Ubytovala se v jednom malém motýlku mimo dosah L. A. a vyčkávala.

Zásah přišel poměrně brzo a dosahoval gigantických rozměrů. A skutečně se prokázalo, že Cormier kdesi v Indii sprostě unesl neznámou mladou ženu s výjimečnými schopnostmi, kterou zneužil k výrobě jakéhosi „superléku“, kterým chtěl spasit lidstvo. Jenomže Ayala ať byla či nebyla člověk měla své síly omezené a po nějaké době u ní došlo k totálnímu kolapsu. A v žádném případě za to nemohlo slunce, žádná alergie „se nekonala“. Ayalu prostě vysáli jako upíři. Jenomže onen šílený „vědecký projekt“ musel pokračovat za každou cenu a tak přišla na svět Ayana, klon nebohé Ayaly. Oficiálně však šlo o nemanželskou dceru Erwina Cormiera jménem Skylar, kterou v podzemí ukrýval z jediného důvodu – pobyt na slunci totiž Ayanu „polidšťoval“ a ubíral její krvi léčebné účinky a to nemohl Cormier připustit. Zradilo ho až jeho neskutečné hamounství, které ho nakonec stálo doživotí. Porsha s dvojčaty se musela vrátit do rodného domu, služebnictvo bylo rozpuštěno a onen hypermoderní dům šel do aukce.

A Skylar ? Tam šílené procedury svého „otce“ nakonec přežila a po letech směla volně vstoupit na čerstvý vzduch. Na čerstvý vzchod Aljašky, protože až tam nakonec našla opravdovou rodinu – Mollyina sestra Rebeca a její manžel John se jí rozhodli adoptovat.