MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

Díl 1. : Sestra Agnes

Publikováno 30.01.2018 v 18:01 v kategorii POSELSTVÍ ZATRACENÝCH, přečteno: 79x

....detektivka na pokračování

Všechno to začalo jednoho podzimního nezvykle deštivého dne. V brzkých ranních hodinách byla ve svém bývalém domě nalezena šestadevadesátiletá Dolores Sanchéz – Cortázar zbitá téměř až k smrti. Madridská policie ihned zalarmovala své síly a vyslala do nemocnice své dva nejlepší detektivy – Miguela Roja a Carmen Ferrerovou. Bylo to nezbytné, vzhledem k brutalitě napadení a především, bylo nutné zjistit, jak se stařičká a nevidomá žena dostala zpět do domu, kde již téměř deset let nežila. Podle dostupných informací dožívala v jistém církevním zařízení, jehož členkou kdysi bývala. Dlouhá léta zde byla známa jako sestra Agnes, žena s obrovským citem pro pomoc jiným, zejména dětem, postiženým dětem. Dokud bylo její zdraví v pořádku, věnovala se této bohulibé činnosti s neutuchajícím elánem a vůbec oddaně žila pro věc. Pak však byla nucena řád opustit, protože její zrak se prudce zhoršoval. A tak se vrátila ke svému občanskému jménu a vrátila se do rodného domu, který pro ni byl darem přímo „danajským“. Byla příliš velký a nebohá Dolores se v něm ztrácela, ale neměla kam jim se uchýlit a její bývalý řád ji odmítal udělit azyl. Důvod ji nikdo nikdy nesdělil. Až před deseti lety došlo ke změně a Dolores byla přemístěna do laskavé péče jeptišek.

A ty již seděly u jejího lůžka, když Miguel a Carmen vstoupil do nemocničního pokoje. Ženy jen tiše kývly na pozdrav a dál se věnovaly svým růžencům. Miguel se sklonil nad lůžkem „Tak ta nám toho asi moc neřekne.“ Zašeptal a přesně ve stejném okamžiku otevřela Dolores oči a ztěžka se nadechla a vypadalo to, že i promluví. Miguel se chystal poslat jeptišky na chodbu, ale Carmen ho zarazila „Jen je tu nech, ty jsou neškodné.“ Řekla. Poté se obrátila k Dolores, k její potlučené tváři. „Můžete, mluvit, prosím?“ zeptala se opatrně. Stará žena se znovu ztěžka nadechla. „Ano, ale už to nebude dlouho trvat a přijdou si pro mne.“ Pravila sípavě. „Kdo, že si pro vás přijde?“ nechápal Miguel. „Přece oni, Zatracení, protože jsem selhala. Protože jsem je neochránila.“ Sípala dál stařena, ale nikdo jí nerozuměl. Až nesměle promluvila jedna s jeptišek „Také tomu příliš nerozumím, ale možná, že sestra Agnes hovořila o dětech z Domu naděje. To bylo její první působiště. Takový útulek pro postižené děti kdesi na Sieře Nevadě. Ale to místo už dávno neexistuje. Sestra Agnes tam působila tak před šedesáti lety. „ vysvětlovala. Poté se zase odmlčela a ozval se znovu hlas nebohé Dolores „Ano, Zatracení již přicházejí i má milovaná Milagros.“ Zašeptala z posledních sil a znovu upadla do bezvědomí, ze kterého se již nikdy neprobrala. Ještě tu noc tiše zesnula.

Tím by byl případ normálně uzavřen nebo odložen, jenomže tu stále zůstávala řada nezodpovězených otázek – jak se Dolores dostala přes celé město do svého domu? A co tam vůbec hledala? A především jaká stvůra ji mohla tak krutě zbít. Celý případ byl tím pádem znovu na začátku. Jenomže ani Miguel ani Carmen netušil kde a jak vlastně začít, dokud nedorazila zpráva od koronera. Carmen chvíli nechápavě hleděla na přiložené fotografie a pak najednou vyhrkla“Tohle vážně nebyla náhoda. Tu ženskou někdo zabil plánovaně.“ A ukázala na jednu z fotografií. Na čele zesnulé zcela jasně „svítilo“ velké písmeno „V“…


Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?