Díl 3. : Hodný strýček

Od nálezu skotské dýky již uplynul celý týden a jedinou novinkou v případu tragédie na Hausemanově farmě, byl výsledek její analýzy. Prokázalo se, že tato dýka byla při zločinu použita a na rukojeti byly nalezeny stejné neznámé otisky jako všude po domě. „A kam nás tohle posune, nikam!“ zuřil detektiv Dailey „Alespoň máme potvrzeno, že vrah tu dýku opravdu použil, i když ne jako smrtící, pane.“ Snažila se ho uklidnit Harriet. „To vím taky, a to vykání si nech třeba pro svoji babičku, vždycky jsem si s každým parťákem tykal a nemíním na tom nic měnit ani teď, takže od nynějška jsem jen a pouze Thor.“ Pravil rázně detektiv. „No dobrá, já jsem Harriet, ale normálně se mi říká Harri“ podávala mu ruku Forrestrová. Víc již nestihla, protože zazvonil Daileyho mobil. „A je to vážně tak jak říkáte?“ptal se nezvykle opatrně. „V tom v případě vyčkejte na náš příjezd“. Dodal ještě, poté se otočil a zvolal „Konečně se to hnulo! Rosemary promluvila!“ „Tak na co ještě čekáme, musíme okamžitě za ní!“ vykřikla Harriet.

Do nemocnice dorazili v rekordně krátkém čase. Na chodbě před pokojem, ve kterém byla hospitalizovaná Rosemary, na ně již čekala její ošetřující lékařka, doktorka Abbotová. „Předně vás prosím o co nejklidnější přístup k té malé. Je na tom opravdu velmi zle. To, že promluvila je významná změna a především nechceme tomu děvčátku ještě víc ublížit.“ Vysvětlovala. „Ano, my to chápeme, ale to dítě je zároveň svědek těžkého zločinu a my teď hledáme cokoliv, co by mohlo posunout vyšetřování té strašné událost vpřed.“ Namítal Dailey. „A co vlastně Rosemary říkala?“ vstoupila do hovoru Harriet. „Mnoho toho nebylo, jednalo se o komentář jedné její kresby. Kreslení je totiž teď to jediné co ji v současné době dokáže uklidnit.“ Odpověděla doktorka Abbotová „Včera namalovala celou svoji rodinu, byl to její první pozitivně laděný obrázek. Hned jsem jí ho pochválila a vzápětí si uvědomila, že na té neumělé dětské kresbičce není osm postav – osm členů rodiny, ale devět! Opatrně jsem se Rosemary na tu přebývající postavičku zeptala. A ona na chviličku zaváhala a pak potichoučku zašeptala „To je přece strejda Ríša.“ Víc již nepromluvila, jen se tak nějak stáhla stranou a až do dnešního odpoledně se malování ani nedotkla.“ Dokončila vyprávění doktorka Abbotová.

Poté opatrně vstoupili do pokoje. Rosemary stála u malého malířského stojanu a poklidně cosi malovala. Doktorka Abbotová ji něžně pohladila po hlavně.“To je dobře, že už zase kreslíš Rosemary. Ale teď tě poprosím, aby si na chviličku přestala, přišli moji přátelé a chtěli by si s tebou popovídat o jednom obrázku. Víš, o tom, který si namalovala včera. Ten s tvojí rodinou.“ Pravila chlácholivě. Dítě se na pár vteřin mírně zarazilo, načež upustilo pastelky a pokoušelo se ukrýt pod dekou na nedalekém lůžku. „Ale no tak, Rosemary, moji přátele jsou moc hodní a určitě ti neublíží. Jenom se podívají a zase půjdou“ prosila dál doktorka. Rosemary ještě chviličku váhala, ale nakonec se nechala přemluvit a vytáhla obrázek z úkrytu pod polštářem.

„To jsou oni, máma, táta, bráškové, sestřičky a strejda Ríša.“ Řekla na vysvětlení „ A kdopak je to ten strejda Ríša?“ vstoupila do děje Harriet. „To je můj strejda, přijel za mamkou.“ Špitlo děvče. „A jezdil k vám tenhle strýček často? Ptala se dál Harriet „To ne, to byl nový strýček“, zašeptala ještě Rosemary, načež zívla a usnula. „Myslím, že už toho na ní bylo dost.“ Řekla šeptem doktorka Abbotová. V tichosti tedy opustili pokoj a nechali Rosemary spát.

To co zjistili bylo překvapující. Kdo je onen „strýček“ a proč o něm nikdo nic nevěděl, tedy kromě Hausemanových ovšem. Detektiv Dailey nemohl tuto novu informaci dostat z hlavy a bezprostředně po návratu na stanici se vrhl do horečného pátrání. Harriet se samozřejmě přidala, ale dlouho nemohli narazit na žádnou informaci o příbuzném Hausemanových, který by se jmenoval Richard. Na stopu je přivedlo až Ethelino příjmení za svobodna a brzy narazili na jméno Richard Collier. Dotyčný muž byl zcela jasně bratrem Ethel Hausemanové rozené Collierové. Důvod proč Ethel existenci svého bratra skrývala, byl prozatím neznámý, na druhou stranu se objevila informace o jeho ženě Janet. Dle útržkovitých zpráv se dotyčná žena měla nacházet v centrální nemocnici v Londýně, kam byla převezena po těžké nehodě, po níž se ocitla v kómatu. Celé to martýrium komplikoval fakt, že Janet byla v době nehody ve vysokém stupni těhotenství. Informace o osudu dítěte však zcela chyběly, přesto vyvstala otázka „Je oním dítětem Gordon?

A další řada otázek se přímo nabízela „Je onou bestií strýček Richard?“ „A pokud ano, jak se nepozorovaně dostal do Blackberry? „Co ho vedlo k tak otřesnému jednání?“ „Proč ušetřil Rosemary a Gordona?“

a naděje povstala z popela...