MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

Díl 4. : Naděje se zlomenými křídly

Publikováno 20.08.2016 v 21:58 v kategorii Zločin na Hausemanově farmě, přečteno: 59x

detektivka


Pátrání po pachateli tedy pokračovalo dál, ale s mizernými výsledky. Nakonec detektivům přihrála do karet naprosto nečekaná zpráva ze Spring Hillu, přesněji řečeno z místního sanatoria pro duševně choré. Jedním s tamních pacientů byl totiž i jistý Richard Collier, který se nevrátil z povolené vycházky. Prý dostal zvláštní povolení navštívit svoji sestru a to na celý víkend. Onou sestrou nebyl nikdo jiný než Ethel Hausemanová, která svého bratra sama vyzvedla a v pátek večer odvezla do Blackberry. Zpět se měl vrátit v neděli kolem osmé. Vše zhatila ona rodinná tragédie, proto se s oznámením policii čekalo tak dlouho. Po jistou dobu dokonce považovali pacienta za mrtvého. Jenomže pak se do tisku dostala informace, že několik členů rodiny masakr přežilo a oznámení bylo podáno. Pouze diagnóza Richarda Colliera zůstávala utajena. Harriet však byla neoblomná a přes jasný odpor lékaře se jí podařilo k informaci prokousat. Jednalo se o těžkou paranoidní poruchu osobnosti, spojenou s komplikovanou léčbou. A Richard Collier nebyl zrovna vzorný pacient, jeho rodina už boj dávno vzdala tedy kromě Ethel, která se zoufale snažila bratrovi pomoci. Nakonec i ona svůj boj vzdala a roky se k bratrovi nehlásila, tedy do nedávna. Před pár týdny se Richardův stav nečekaně zlepšil a stabilizoval natolik, že dostal povolení na krátko opustit léčebnu. A Ethel překvapivě nadšeně souhlasila. Bohužel to celé vzalo až příliš drsný konec.


„To se mi snad zdá!“ křičel Thor. „Tak ona měla bratra, kterého léta ukrývala v bláznici a pak si ho najednou jen tak z ničeho nic veme domu a on je tam všechny zmasakruje!“ Hulákal dál. „A co když byl opravdu v pořádku a přál si jen vidět svého syna. Co když o jeho existenci věděl a znal situaci jeho matky. Co když nějakou dobu žil normálně a pak se jeho nemoc projevila naplno.“ Pokoušela se ho uklidnit Harriet. „A pro odpověď bych si zajela do Blackberry třeba za tou Matyldou. V pátek bude pohřeb těch zavražděných chudáků a to je ideální příležitost je tam všechny pěkně zmáčknout, když tam všichni budou pohromě. A oni na ten pohřeb přijdou, to vím jistě a dost možná i „strýček Richard“. Rychlila ze sebe Harriet. Thor jenom lehce pokýval hlavou „A víš, že máš možná pravdu. Jedeme tam!“ pravil rázně.


Pohřeb se odehrával na malém venkovském hřbitůvku. Cestou tam se Thor a Harriet setkali s Matyldou Yougovou, která ztěžka kráčela stejným směrem. „Dobrý den paní Youngová, míříte také na pohřeb Hausemanových ?“ zastavil Dailey. „Ano, samozřejmě, byli přece jako moje rodina:“ odpověděla ztěžka Matylda. „Jistě, byli to vaši kmotřenci a jistě jste jako kmotra jejich dětí o nich věděla mnohem víc než ostatní lidé z vesnice.“ Vstoupila do hovoru Harriet. „Kam tím míříte, osobo!“ pravila Matylda poněkud naštvaně. „Mířím k jistému Richardu Collierovi, bratrovi paní Ethel!“ stejně rázně opověděla Harriet. „Jsme si totiž docela jisti, že jste o jeho existenci věděla stejně jako o pravém původu malého Gordona.“ Přisadil si svou Thor.


„Máme čerstvé informace, že tehdy po nehodě jeho ženy Janet jste byla v nemocnici i vy!“ řekl tvrdě. V tu chvíli to vypadalo, jakoby se o Matyldu pokoušel infarkt nebo mrtvice. Pak se však prudce otočila směrem k detektivovi. „Když to tedy chce slyšet, tak ano“ Ano, byla jsem tam, ale za paní Ethel, která ten den o svého chlapečka přišla, a pak přivezli paní Janet. Tu chudinku tenkrát srazilo auto s vožralym řidičem. A to si toho předtím vytrpěla víc než dost. Její manžel, bratr paní Ethel, se léčil už od svých šestnácti let a prý byl celkem zdráv, tedy než se dozvěděl o dítěti. Prý se tehdy úplně zbláznil, až to jeho žena vzdala a požádala o rozvod. Pana Colliera pak odvezli do nějaké léčebny. A dítě si vzali Hausemanovy, viděla sem u nich potvrzení o dočasné péči. Ona se paní Janet totiž už uzdravuje.“ Bručela Matylda „Všechno to bylo legální, jen dětem to o Gordonovi Hausemanovy tehdy neřekli nebo možná řekli. Ale s tím už já nemám nic společného!“ dodala ještě a vykročila rázně směrem ke hřbitovu. Thor a Harriet šlapali kousek za ní.


Na hřbitově již nervózně postával dav vesničanů. Samotný obřad proběhl klidně a důstojně. V okamžiku, kdy již byly všechny rakve v hrobce, se nedaleko kaple lehce pohnulo houští. Jako jediná tento drobný pohyb zachytil Harriet, která se okamžitě vydala tím směrem. Opatrně do houští nahlédla a spěšně vytáhla zbraně. Pak se tam dole u špiček jejích bot mihlo cosi černého. Harrriet bryskně uskočila! A znovu zapátrala v houští a znovu se tam něco převalilo! Teprve teď si Harriet uvědomila, že zírá na člověka, na příšerně špinavého člověka, který se ukrýval v křoví a plazil se po čtyřech sem a tam jako nějaké zvíře číhající na kořist. Harriet se zhluboka nadechla a vykřikla „Tady policie, okamžitě vyjděte ven s rukama za hlavou!“ Pak bylo ticho, jen dav smutečních hostů se otočil směrem ke kapli. V tom samém okamžiku vyrazila z houští osoba neskutečně ohavného vzezření. „Richarde Colliere, jménem zákon, stůjte!“ zařvala Harriet. Špinavec se na pár vteřin skutečně zastavil, pak se však rozběhl nanovo s ještě větší razancí a něco se mu zalesklo v levé ruce. „Pozor má zbraň!“ stačila ještě vyslat varování Harriet. Poté Richard Collier prudce vyskočil a třeskl výstřel! V poslední chvíli zasáhl Thor. Útočník se svalil na zem s prostřelenou nohou. A tím pohřeb skončil.

Richarda Colliera odvezli do nemocnice, a když se dostal z nejhoršího, skončil v policejní cele, neboť jeho čin nebyl jednáním nemocného člověka, ale chladnokrevná a předem připravená ohavná vražda! Jeho osud byl tedy zpečetěn. Daleko příznivější byl k Rosemary a Gordonovi, jehož skutečná matka se zázračně uzdravila, což obyvatelé Blackberry v čele s Matyldou považovali za zázrak.



Tím bylo vyšetřování u konce a Harriet se chystal k odjezdu. Stáli s Thorem před policejní stanicí a ani jeden se k ničemu neměl. Jen tam tak stáli a dívali se jeden na druhého. Po chvíli se přece jen nadechla Harriet „Tak už je to za námi, proto přeju hodně zdaru v příštích causách.“ Řekla a podávala Thorovi ruku. Ten nejdřív zaváhal, ale pak ji uchopil a přitáhl si Harriet k sobě a zašeptal „Zůstaň, prosím.“ Načež ji vášnivě políbil.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?