"Galaxie 3"

Laura Starksová nervózně kráčela dlouhou prázdnou chodbou obří mezihvězdné laboratoře zvané Galaxie 3. Od chvíle, kdy do stanice vstoupila, nezaznamenala jednou známku života a senzory v jejím skafandru neustále hlásily „nevhodné prostředí“. Stanice tedy fungovala pouze v jakémsi udržovacím režimu, což dokazoval i fakt, že v některých prostorách byla naprostá tam a hlavní laboratoř byla „zapečetěna“. A tohle celé mohlo trvat celé tři týdny – tak dlouho sem putovalo záchranné plavidlo Rescue 6, jehož posádka právě tehdy zachytila zoufalé volání posádky o pomoc. Důvod se jim již zjistit nepodařilo, protože stanice krátce po té náhle odmlčela a dále následovalo jen dlouhé ticho, žádná další odezva se již nekonala.

Laura se konečně zastavila, stiskla tlačítko komunikátoru a rázně zahlásila „Zde poručík Starksová. Žádám o povolení k návratu na Rescue 6 z bezpečnostních důvodů:“ Odpověď přišla téměř okamžitě. „Zde kapitán Shaun Britt, buďte přesnější Starksová!“ „Ale no tak, Shaune, neprotahuj to. Tady vážně nikdo není, jen zapečetěná laboratoř, kam sama nedostanu a zapečetěný je i celý systém podpory života. To znamená, že se tu stalo něco moc ošklivýho a ta hrozba tu pořád je! Tak mě prosím dovol vrátit se, sama tady vážně nic nezmůžu“. Prosila dál Laura. „No, dobře, tak se tedy vrať.“ Zabručel do komunikátoru kapitán Britt.

Laura se tedy vrátila zpět do záchranného člunu a očekávala kapitánovu ostrou reakci, když je přerušil hlavní technik výpravy Peter Malrow. „ Nerad vás přerušuju, ale detektory v převlékárně zaznamenaly nějakou neznámou látku na Lauřině skafandru. Zatím nevíme, oč se jedná, jisté je, že to pěkně páchne. Trochu to připomíná pach rozkladu organického materiálu.“ Hlásil Peter. „A po mě chceš co?“ vyjekl na něj Schaun. „Žádám povolení pro sebe a Sheryl ke vstupu na tu stanici. Sebral bych další vzorky a Sheryl by se pokusil splašit nějaký záznamy. „ vysvětloval Peter. „No, dobrá, ale musí to odsouhlasit celá posádka, takže na 24:00 svolávám velkou poradu“. Stroze odpověděl Shaun.

Porada se skutečně konala, ale nepřinesla nic pozitivního a ještě ke všemu zavřeli Lauru do karantény a Laura si to samozřejmě nenechala líbit. „Proč tohle děláte? Co pak jsem nějak nebezpečná?“ vztekala se. „Proboha, Lauro, vždyť se to celou dobu omílalo na poradě.“ Pokoušel se jí usměrnit kapitán Britt. „Vzorky sebrané z tvého skafandru jasně ukazují na nějaký živý organismus, něco co je pořád tam na Galaxii 3, něco co jí možná navždy znič, něco co jí možná navždy zničilo a mohlo by se dál šířit“ vstoupil do hovoru Peter. „Aha, tak proč tam chcete znovu jít? Někam, kde je to tak strašně nebezpečný?“ vztekala se dál Laura. „Ta víš co, Lauro, my ti teď dáme trochu času na klidnění, protože ve vzteku se nic nevyřeší.“ Pravil rázně kapitán a zavřel karanténní kapsli. Poté začaly přípravy na další výpravu na Galaxii.

Přímo na místo se vydalo několik členů posádky včetně kapitána a technického důstojníka Sheryl Hardingové, které se ihned po vstupu zaměřila na hlavní řídící místnost. A bylo hodně těžké dostat se tam. „Netuším, co se tu stalo, rozhodně to bylo pořádně velký, když to systém takle šíleně zabarikádoval.“ Bručela a zuřivě se pokoušela probít se skrz. Mezitím sbírali Peter a kapitán další vzorky všude, kam se jen dalo dostat. Jen hlavní laboratoř byla stále jako nedobytná pevnost. Peter i Shaun nějakou dobu kroužili kolem, občas se jeden nebo druhý pokusil „zaútočit“ na vstupní kódovač, ale bez výsledně.“Je to marný“ řekl konečně Peter. „Nejspíš máme vážně co do činění s nějakou zatraceně extrémní hrozbou.“ Dodal, odebral ještě jeden vzorek ze dveří a pak se společně s kapitánem k řídící místnosti, která byla k jejich překvapení otevřená!“ Sheryl se nějakým zázrakem podařilo obejít všechna ta komplikovaná zabezpečení. Když vstoupil kapitán, zrovna odbírala záznamové karty.“Tohle bude chvilku trvat, je tam toho hodně.“ Prohodila směrem k Shaunovi. „Ale, půjde to.“ Ujišťoval se kapitán. „Půjde, pomalu, ale půjde.“ Odpověděla lekce nervózním hlasem Sheryl.

Nakonec vše proběhlo v klidu a záznam z Galaxie 3 byl přenesen na záchranný člun Rescue 6., kde byl okamžitě rozkódován. Neukázal však nic konkrétního jen jakousi neznámou mohutnou šedobílou hmotu. „No a jsme tam, co jsme byli“ skřípal zuby kapitán. „Tak úplně ne“ ozval se Peter. „Udělal jsem základní rozbor nových vzorků a už není pochyb, že se jedná o živý organismus. Prozatím nevíme nic bližšího, ale podle struktury to má nejtíž k houbám, ne k těm s kloboukem, ale spíš nižším druhém plísním nebo tak něco.“ Vysvětloval. „A co s tím hodláš dělat dál? Vždyť nás to může kontaminovat!“ hrozil se kapitán. „No, prozatím se to dál testuje a vzorky co máme, už nejsou živé, zřejmě nepřežily přenos. „ vysvětloval dál Peter. „Nu, dobrá, prozatím nám nezbývá, než ti věřit Petere.“ Zabručel kapitán a odkráčel do své kabiny.

Od té chvíle zavládl na palubě Rescue 6 až podezřelý klid, připomínalo to onen pověstný „KLID PŘED BOUŘÍ. A stále nebylo jasné, co se vlastně na Galaxii 3 stalo a jak se ta záhadná bílá houbovitá hmota dostala do tak prestižní laboratoře. Celá Rescue 6 řešila především to, kdy a jak výzkum ukonči, protože situace na Galaxii byla záhy prohlášena za konečnou a nezvratnou. Dokonce se uvažovalo i o zničení celé stanice, ale tento návrh prozatím neprošel u kapitána. A co bylo nejhorší – Laura stále trčela v karanténě, což ji přivádělo k zuřivosti. „Může mi někdo rozumně vysvětlit, proč sem pořád v díře?“ křičela vztekle na kapitána. „ Je mi to líto Lauro, ale palubní zákon č. 5 mluví jasně – základní karanténa je povinná na 10 dní a tobě zbejvaj už jen tři dny a to se dá vydržet.“ Odpověděl přísně Shaun. „Tak tydle žvásty si můžeš strčit někam, Shaune!“ zavrčela Laura a zalezla hlouběji do kouta svého „vězení“.

A čas se dál nudně vlekl, tedy až do okamžiku, kdy do kapitánovy kabiny vtrhl Peter s vytřeštěnýma očima „Ono, to zase roste!“ vyhrkl vyděšeně. „A co roste, Petere? Vůbec netuším, o čem mluvíš a především, před vstupem do cizí kabiny je slušnost zazvonit!“ bručel kapitán. „Na to není čas Shaune, teď jde o tu hmotu z Galaxie, ona totiž asi nebyla mrtvá, protože už nějakou dobu zase roste.“ Koktal Peter. „A je to vážně hodně rychlý.“ Špitnul ještě. Kapitán na něj jen nevěřícně zíral. „No tak, Shaune, nečum na mě a dělej něco!“ zařval na něj nečekaně Peter. „Kruci Petere, uklidni se, neřvi na mě a pořádně to vysvětli!“ pokoušel se ho uklidnit kapitán. „Ale tady není co vysvětlovat, prostě TO roste stejně jako na Galaxii a jestli se toho nezbavíme, dopadneme stejně jako oni!“ kvílel Peter. „A jak si to zbavení se, představuješ?“ zeptal se Shaun. „Momentálně mě napadá jediný řešení - vrátit TO zpátky na Galaxii.“ Nesměle navrhl Peter. „A musí se to udělat hned, takže se prosím nějak vyžvejkni, protože čas je proti nám!“ prosil kapitána. Shaun na chviličku zaváhal, poté lehce pokýval hlavou a řekl „Zdá se, že situace je opravdu vážná, takže tímto uděluji povolení zbavit se tý hnusný hmoty jednou provždy.“ „Díky, Shaune, hned se na to vrhnu!“ vykřikl Peter a upaloval do výzkumné místnosti.

Když doběhl ke dveřím, strnul hrůzou jako kámen! Průhledem ve stěně bylo jasně vidět mohutnou bílou masu řinoucí se ze všech stran! Peter v zoufalství spustil poplach, ale bezpečnostní systém nereagoval. „Sakra, ono se to prožralo až do centrály!“ zaúpěl a opakovaně se pokoušel o nemožné. Masa však byla rychlejší a šířila se zběsile dál a dál, dokud celý záchranný člun Rescue 6 nezmizel pod bílým nánosem. Jen jedno místo zůstalo nedotčené – karanténa s Laurou uvnitř! Ano, Laura stále dřepěla uvnitř a počítala minuty do konce „trestu“, když si uvědomila, že se nedostane ven ani po třech posledních úmorných dnech a Laura začínala panikařit.

„Je to marný, jsi tu jako v rakvi, si tu pohřbená zaživa!“ letělo jí hlavou a cosi jí nutilo pochodovat po maličké karanténní místnosti. Chodila pořád dokola, až se jí začínala točit hlava jako na kolotoči, když tu zaznamenala jakési malé zařízení s bezpečnostní značkou a ihned se k té věcičce vrhla a ve stejném okamžiku vše kolem zhaslo a Laura se ocitla v absolutní tmě.

Když se světlo vrátilo, ležela v nějaké ostře osvětlené místnosti a kdosi se nad ní skláněl „No, konečně jste zpět, slečno Starksová, měli jsme o vás velký strach.“ Řekl ten hlas. „Kde, kde to sem.“ Zašeptala slabým hláskem Laura. „Jste v bezpečí na hlavní mezigalaktické ošetřovně, měla totiž namále.“ Usmála se lékařka. „A co se tam stalo, co se stalo s Rescue 6?“ ptala se vyděšeně Laura. „To vám teď nesmím říct, to vám později řeknou ti, co vás zachránili.“ Lehce rozechvěle odpověděla lékařka. „A teď vás zase nechám, musíte hodně odpočívat, aby se vám vrátila síla:“ dodala ještě a tiše odkráčela.

Laura byla náhle zcela při vědomí, odhodlaná zjistit pravdu za každou cenu, proto se pokusila vstát, ale ono to vůbec nešlo! Prudce ze sebe strhla pokrývku a vykřikla děsem – tam, kde dřív byly její nohy a levá paže trčely jen pahýly kryté v ohyzdných bílých kuklách. Zděšená Laura nepřestávala křičet, dokud se nevrátila lékařka a nedala ji injekci sedativ. Ještě než upadla do mrákotného spánku, zaslechla nějaký neznámý mužský hlas, který říkal„Tímto prohlašuji experiment FUNGUS za definitivně ukončený“.

O projektu Fungus se Laura dozvěděla víc až mnohem později, až když ji přemístili na rehabilitační oddělení. Jednalo se o šílený experiment s uměle vytvořenou houbou pracovně zvanou FUNGUS XB1, která byla tajně vyvíjena a zkoumána na nešťastné GALAXII 3. Původně měla sloužit jako rychlá a výživná potravina pro obyvatele Země z oblastí zužovaných hladomory a vůbec celému „třetímu světu“, jenomže se velmi brzy vymkla kontrole a začala si žít svým vlastním životem apožírat vše živé i neživé kolem sebe. Po ukvapeném přesunu na Rescue 6 sice na chvíli upadla do zdánlivé stáze, ale jakmile ve svém okolí zaregistrovala další zdroj živin a vrhla se i na místní posádku. Jediné místo, kam z počátku nepronikla, byla karanténní místnost, kam se procpala až ve chvíli, kdy se Lauře pomocí záchranného komunikátoru podařilo vyslat nouzový signál. Signál zachytila průzkumná loď Nimphe, která se pohybovala nedaleko. Nimphe se okamžitě vydala za signálem, což jí zabralo téměř 6 hodin, protože zas tak blízko nebyla a za tu doby stihl Fungus XB1 ohlodat a téměř zabít i Lauru. Ta nakonec přežila a byla převezena na záchrannou stanici, kde jí čekalo velmi kruté probuzení.

Co jí čeká nyní, neví ani Laura sama, jedním si je však jistá - o svůj život bude i přes hrůzná zranění bojovat jako lvice!

="msonormal">