"Hvězda, která nezhasla"

Girdwood, Aljaška – šestnáctiletá Becky Sandersová právě dorazila k domu svého strýce a tety a vůbec nebyla nadšená. On také nebyl za daných okolností k jásotu žádný důvod – Becky a její rodiče totiž přišli o střechu nad hlavou a málem i o život, když jejich dům na předměstí Seattlu totiž, následkem havárie plynu o pár ulic dál, shořel téměř do základů. Rodinka sice vyvázla jenom s pořádným šokem, i tak to se všemi pořádně zamávalo, proto byla Becky tedy vlastně Rebeca vyslána na ozdravný pobyt na Aljašku. Děvče z toho, ale není vůbec nadšené, ba právě naopak – veškerý svůj drahocenný čas tráví zabarikádovaná ve svém pokoji, dolů schází jen zřídka, a pokud vyjde ven, toulá se sama až někde u místa zvané Crow Creek, což nebylo nebezpečné, kdy tam nechodila večer, kdy se probouzí i místní medvědi. Ale Becky to vůbec nevadilo, to místo jí evidentně dělalo moc dobře a dokonce tam jednou potkala moc milého indiána, se kterým se hned pustila do hovoru, a přitom jinak za celý den nevypustila z úst snad víc než dvě slova.

A snad to bylo právě tohle setkání, které Becky natolik probudilo z její letargie, že začala šmejdit po celém domě, až se dostala na starou půdu, kde se jí nějakou shodou okolností podařilo v nejzazším koutě objevit staré zrcadlo a pult jaké si dřív dávali do šaten různí umělci, zpěváci nebo herci. A hned žadoní u strýce Jimma „Prosím, moc prosím nešlo tuhle úchvatnou věcičku nějak přesunout do mého pokoje?“ Strýc se nakonec slitoval a za pomocí pár svých kámošů to strašně těžké harampádí do Beckyina pokoje opravdu přesunul, ale přesun to byl zatraceně těžký a milé zrcadlo to odneslo téměř neviditelnou vlasovou prasklinou pěkně přes úhlopříčku, ale tohle nikdo nepostřehl ani koutkem oka. Naopak, teta Jenny tu věc nepokrytě obdivovala a dokonce pomohla Becky s čištěním, během kterého objevily na dřevěné desce přidruženého stolku věnování „Nejdražší Goldie, s láskou Max“

A právě tento nápis zavedl Becky na stopu jisté místní velmi slavné umělkyně – zpěvačky Marygold Marchallové zvané „Goldie“. Tahle dáma byla slavná v širokém okolí a dokonce až ve Fairbanksu a prý si párkrát zazpívala i v Nashvillu, ale pak prý jednou v noci usnula ve své domácí šatně s cigaretou v ruce a bohužel uhořela. Jedné co údajně přežilo onu zkázu, bylo velké zrcadlo a její stolek na líčidla. Ale, jak se dostal na půdu domu rodiny Sandersonových, nikdo pořádně nevěděl, ale po městečku se šuškalo, že prý slavná „Goldie“ v onom domě krátce bydlela. To už však Becky nezkoumala, pyšně ho vycídila, nechala si zapojit žárovičky na zrcadle a do šuplat ve stole ihned nacpala své vlastní „šminky“ a jiné krámy a šla spokojeně spát.

Těsně po půlnoci jí však probudil slaboulinký závan dýmu a jakési prapodivné šepotání, ale když rozsvítila lampičku, nikde nic nebylo – ani požár, ani nic co mohlo šeptat a tak zhasla a spala zase dál. Jenomže ona událost se další noc opakovala znovu a s větší intenzitou, ale opět nikde ani náznak kouře nebo čehokoliv šeptajícího a tak tomu Becky přestala věnovat pozornost.

Ale, to neměla dělat, protože třetí noc se podivný „fantóm“ přihlásil naplno – pokoj byl plný čpavého zápachu a šepot sílil. A až tehdy si Becky uvědomila, že to všechno „vychází“ z onoho nalezeného zrcadla. Vstala tedy a šla k němu blíže, protože měla pocit, jakoby na něm rostla jakási černá pavučina. Když došla až těsně k němu, leknutím se jí podlomila kolena – to nebyla pavučina, ale čísi nestvůrné ruce s tenkými černými prsty se draly ven skrz zrcadlo. Becky vykřikla a couvala od zrcadla pryč, ruce ještě chvíli tápaly v prostoru, a pak se zase stáhly zpět a bylo ticho a klid. Becky však tu noc už oka nezamhouřila a hned ráno běžela do místní knihovny, ale bohužel neúspěšně, nikdo o podivném stolu ano o zrcadle nikdy nic neslyšel, a tak se celá zklamaná šourala domů, ani pořádně nekoukala na cestu, když tu málem vrazila do onoho indiána od Crow Creek „Ale copak se stalo, mladá dámo, že se tváříme tak nešťastně?“ mile se jí otázal „To byste nepochopil, pane, mám takový problém s jedním zrcadlem, ale s tím mi asi nepomůžete“ smutně odvětila Becky. „A možná, že vím, protože ten stolek se zrcadlem znám, a také vím, že se k němu váže určité kletba nebo spíš kouzlo, díky kterému měla madam Marchallová tak hvězdou kariéru. Prý něco ukryla přímo do toho stolu nebo snad do zrcadla, proto tehdy neshořelo, zato v něm prý zůstala uvězněná duše ubohé Marygold a vysvobodit jí může jedině osoba, která sama „prošla ohněm“ a podaří se jí nalézt skryté kouzlo a to pak musí Marygold neprodleně vrátit.“ Becky tohle všechno poslouchala s otevřenou pusou. „Ale jak jí to „kouzlo“ vrátím“?“ ptala se zmatně napůl sama sebe „Přece cestou ohně, to dá rozum děvče“ usmál se ještě indián a pak zmizel stejně podivně, jako se objevil.

Becky pak strávila celý večer marným hledáním, ale nikde nic a to celý stůl důkladně prohlédla, dokonce vytahala i všechny zásuvky, které jí to dovolily, ale nic, jen velké prázdno. A tak se tu noc bála usnout, nakonec byl však spánek silnější a Becky usnula jako špalek. Půlnoc jí však s jistou probudila, protože zápach byl tentokrát k nesnesení, a když se Becky podívala k zrcadlu – vykřikla hrůzou, neboť se z něj za odporného praskotu soukalo zčernalé ženské tělo, pěkně hlavou dolů, tenké hůlkovité ručičky ukončené zčernalými pařáty před sebou. A teď – teď „TO“ zvedlo hlavu a příšerně zaječelo a prudce se to stáhlo zpět do zrcadla. Becky se hrůzou chvěla po celém těle, a hned se vrhla k zrcadlu, a začala vše znovu usilovně prohledávat, a když opět neuspěla, a začínalo svítat, udeřila vztekle pěstmi do stolu „Tak sakra babo jedna černá, kam si to zašantročila!“ No a pak něco zalupalo a přímo ze zrcadla, kousek nad rámem se vysunul maličký šuplíček. Becky v něm rychle zalovila a vytáhla cosi, co považovala za indiánský amulet.

Hned po snídani běžela na Crow Creek a pak dolů, k řece. Pak vyhrabala malý důlek a vložila do něj amulet a rozklepanýma rukama zapálila sirku a hodila ji na něj. Amulet shořel rychle jako suchý vích a popel z něj naházela Becky do řeky. Pak nezbylo než doufat a čekat co se bude dít v noci, ale nedělo se vůbec nic. Přesto Becky ten podivný stůl se zrcadlem prodala v garážovém výprodeji svého strýčka. Prý ho koupil sám ředitel jednoho nejmenovaného country muzea v Nashvillu, ale to se neví jistě. Jisté je jen to, že místní „zlatokopové“ od Crow Creeku sem tam narazí na podivné stopy v písku, oni tvrdí, že jsou určitě medvědí, ale Becky si o tom myslí své.