"HVĚZDNÁ"

Hvězdy jsou vyhořelé zbytky dne

A jasné oči Královny noci, jimiž si na cestu svítí

Však v světelné záplavě měst tohle vesmírné kvítí nenajdeš

Já však spatřila ty jasné svědky dávné minulosti

Když jedné vlahé sardské noci jsem hlavu k nebi zvedla

Jakoby sama Večernice princezna svůj závoj všude vůkol rozprostřela

A já rázem oněměla, a jako Malý Princ kdysi v poušti, vzhůru na tu krásu hleděla

Na temný samet pošitý tisíci zlatými kapičkami - perličkami

Nádherný byl to šperk, škoda jen, že tyto diamanty skvostné již dávno nezáří

Nám však dostalo se toho daru na tu nádheru moci stále hledět

Proto až někdy vyčistí se večer nebe a záplava světel nebude vám překážet

Zvedněte hlavu, pohleďte nad sebe a vzdejte hold Hvězdnému nebi,

Tak, jako jsem to onehdy učinila já!