"LA VENGANZA" - 2. část"

Uběhl nějaký čas a Alejadro stále pod svým „koňským“jménem Cimarrón pozvolna zapadl do běžného chodu usedlosti, jeho pravou totožnost znala jedině místní kuchařka zvaná Gorda Gabi neboli Tlustá Gabi, která syna svých bývalých pánů poznala okamžitě při první společné večeři osazenstva, ale ani nemukla – počkala, až všichni dojí a odejdou a pak Alejandra div neumačkala svou mohutnou hrudí. Když se trochu uklidila a přestala slzet, rozpovídala se o krutém osudu Casa del Corvo pod krutou nadvládou Kirka Cranshawa a jeho předáka jménem García. Cranshaw prý pocházel z Anglie a usedlost převzal posvém otci, který usedlost získal před osmi lety jako správce zabaveného majetku. Krásná paní Luisa zde jako vězeň svého manžela, kterého si vzala nedobrovolně – šlo o sňatek kvůli penězům, prý dluhům Luisiných bratrů a otce, kterého tím chtěla zachránit a sama sebe tím uvrhla do spárů tyrana jménem Cranshaw a do Španělska přišla už jako jeho žena. „A věřte mi, pane Alejandro, neznám hodnějšího a lepšího člověka než je naše paní Luisa a to si toho hodně zkusila chudinka malá“ vzlykala Gabi. A od té chvíle byl Alejadro odhodlán k pomstě ještě víc než dřív a velmi nenápadně se začal s Luisou sbližovat a ona sním, i když mu neustále běželo hlavou „Co to děláš, vždyť je to žena tvého největšího nepřítele“. Běžně nosila dělníkům do vinic obědy, ráda se s chasou bavila po večerech při ohýnku a tanci a to miloval i Alejadro rád tančil ladné flamenco pod hvězdným nebem a užíval si Luisiny pohledy a jakoby náhodné dotyky.

O Cranshawa se nikdo nestaral, jenom nerudný García občas něco utrousil, ale dny se táhly a Cranshaw se stále neobjevoval – prý byl někde daleko za obchodem.

A tak uběhla ještě nějaká doba, kdy se mezi chasou začala šířit šuškanda, že se má Cranshaw brzo vrátit a to už se začala měnit i Luisa – jednou večer jí Alejadro našel celou uplakanou a zkroucenou za domem. „Mám strach, že se brzo vrátit a všechno zas bude při starém, zase bude všechny ničit a ponižovat“ naříkala. „Tak to mu už nedovolím, rozumíš, Luiso, já jsem totiž někdo jiný, nejsem žádný Cimarrón“ pokoušel se o vysvětlení a Luisa se konečně usmála „Já vím, kdo jsi, řekla mi to tlustá Gabi a doufám, že Cranshawa zničíš, aby tu po něm nezůstal ani vlas.“ Pak ho vzala za ruku „Pojď, ukážu ti jedno místo, takovou moji trucovnu, o které nikdo neví“ A ta kráčeli ruku v ruce stezkou mezi vinicemi a pak ještě kousek lesem až malé lovecké chatě. „Tak to je moje tajné království“ šeptla Luisa

Pak vešli dovnitř, Alejadro stále pevně svíral Luisinu ruku „Krásný zámek, ale já už to nevydržím Luiso“ šeptal vzrušeně „Co, nevydržíš?“ ještě šeptla Luisa načež dali oba průchod své skrývané vášni a bylo to jakoby někdo zapálil obří vatru a tak se maličká lovecká chatka stala místem jejich vášnivých setkání na ty poslední dny bez krutého pána domu a oba Alejadro i Luisa si to užívali plnými doušky a každý společný den, hodinu i minutu brali jako dar shůry a čím dál tím víc propadali svým citům než přišel onen poslední červencový den – bylo dusno k zalknutí a blížila se pořádná bouře. Alejandro se toho rána koupal v jezírku a myslel na strýce Jaimeho, jestli už dostal jeho dopis a papíry od notáře jak bylo domluveno. „Tak teď už určitě všechno ví, chudák stará“ uvažoval si pro sebe, když tu přiběhla Rosario, děvče z kuchyně, sotva popadala dech „Pane Alejandro musíte se honem ukrýt, pan Cranshaw se vrátil a je vzteky bez sebe!“ Alejandro sice chvíli nevěřícně zíral, kdo další zná jeho pravou totožnost, ale nakonec poslechl a odklidil se do lovecké chatky, kde setrval až do večera. Zatím se v domě rozpoutalo hotové peklo – Cranshaw řval jako smyslů zbavený, rozbíjel věci a neušetřil ani svoji ženu – dokonce jí donutil, aby si před ním klekla a dál řval, že jsou všichni líní jako vši a další a další nadávky. Pak poprvé zahřmělo a spustila se pravá letní bouře – blesky létaly ze všech strany a proudy vody spojily nebe se zemí. Uprostřed té činy se náhle zjevil Alejadro a hnal se k domu jako divoká šelma, nejprve bušil na okno v přízemí, ale pak si všiml, že někdo nechal otevřené hlavní dveře a vtrhl dovnitř. A teď stojí před obřím schodištěm, celý promočený, ale hrdý a snad ještě krásnější než kdy před tím a řve „Hej, Cranshaw, koukej vylézt, ty zbabělá kryso, ať ti můžu utrhnout tu tvoji vražednickou palici!!!“ Na odpověď nemusel čekat dlouho – Cranshaw tu byl téměř okamžitě a s úšklebkem na rtech stojí na schodech, přímo proti neozbrojenému Alejandrovi - s puškou v ruce...