"LA VENGANZA" - 3. část

Alejadro dál stál jako přibitý. „Tak střílej, zbabělče, já se tě nebojím a nehnu se ani o píď“ řval jako pominutý. A Cranshaw už mačkal spoušť, když na schodiště vtrhla Luisa a s výkřikem „Přestaň, ty kryso zbabělá“ vyrazila svému manželovi pušku z ruky, pak třeskl výstřel na prázdno. „No tak Alejandro, na co čekáš, utíkej“ volala na Alejandra, který vypálil ze dveří jako neřízená střela. Prchal na hlavní cestu směrem k lesu, kde ho málem srazil krytý kočár, „Prosím pomozte mi“ zvolal úpěnlivě. A kočár opravdu zastavil, otevřela se dvířka a čísi ruka vtáhla Alejandra dovnitř. Jaké byla Alejandrovo překvapení, když před sebou spatřil svého strýce Jaimeho „Proboha strýčku, co tu děláš“ vyjekl. „co by, jedu si pro tebe a moc se zlobím i když ty papíry co mi předal notář, mluví za vše, ale tady za tu klukovinu bych tě nejrači uškrtil, ale to si povíme až doma.“ rázně odpověděl doktor Benitoz.

Mezitím na usedlosti řádil Cranshaw jako černá ruka, prolezl všechno, co se dalo a pak běhal po kopcích, a když nikoho nenašel, vybil si vztek na dělnících. „Zejtra toho zmetka najdu a vy všichni půjdete s semnou“ řval jako smyslů zbavený a všichni se mu raději klidili z cesty. Luisa se dokonce uchýlila do skromného příbytku Tlusté Gabi a tak na Casa del Corvo zavládlo prapodivně dusné příměřní.

V tu dobu již seděli doktor Benitoz a naštvaný Alejandro nad haldou papírů a listin. „Tak, předem se ti musím omluvit, synovče“ začal svůj proslov Jaime „Pečlivě jsem si všechno prostudoval a je mi jasné, že Cranshaw i jeho otec byli profesionální podvodníci, kteří šli vždycky jen po penězích a na své cestě za mamonem po sobě zanechali pořádnou spoušť. A, když už nemohli škodit v Anglii, řádili ve Francii a pak se dostali až do Španělska, kde narazili na tvého otce a začali si dělat choutky na jeho sídlo a dokonce se vydávali za jakési bankovní experty a nabídli mu výhodnou půjčku podmíněnou neuvěřitelně komplikovanou smlouvou a pak už jim stačilo obvinit ho, že nesplnil co má a sídlo mu zabavit, a když svůj majetek bránil se zbraní v ruce, přepadli usedlost ze zálohy a zastřelili jeho i jeho ženu tvou matku a moji sestru. Podobně pak Kirk Cranshaw využil i Luisinu rodinu – Luisa byla v tu dobu ve Španělsku, protože se tam léčila její nemocná matka původem Španělka – to jsem si zjistil u kolegů a u jiného kolegy jisté bristolské soukromé kliniky jsem odhalil další zajímavá fakta. Tak předně ředitelem a majitelem byl jistý Dr. Pendragon otec Luisi Cranshawové a součástí lékařského týmu jsou i její dva bratři Paul a Richard. A ty ten mizera Kirk vydíral také a to z velmi intimních důvodů – on je totiž úplně sterilní, jestli mi rozumíš“ vykládal doktor zarytě „A to je i tajemství jeho údajných obchodních cest, jezdil se tajně léčit na Pendragonovu kliniku, ale žádná léčba nikdy nezabrala a nezabere. Proto vyhrožoval, že pokud se nevyléčí, udělá skandál a nechá kliniku zavřít a Luisu měl jako rukojmí, ale teď ho máme v pasti, stačí ho nechat zatknout, moc dobře si to za ta léta nastřádal, chlapče, a já se ti hluboce omlouvám, že jsem ti nevěřil.“dokončil svůj projev doktor Bentitoz.

„Tak na co čekáme – jedem“ nedočkavě jásal Alejandro, ale dřív než stačil cokoliv udělat, vběhl do pracovny jeden s doktorových asistentů jménem Nacho s očima navrch hlavy „Strašné zprávy, Casa del Corvo je v plamenech, ten šílenec Cranshaw to tam prý celé zapálil“ V obou mužích to pořádně hrklo, ale ihned se zase vzpamatovali a vyrazili na cestu.

Když dorazili na místo, ukázalo se, že situace není tak kritická jak se na první pohled zdálo, jediné co shořelo, až do základů byla ona tajemná lovecká chatka, samotný dům utrpěl jen malé poškození, protože hlavní požár uhasil náhlý déšť, takže tu teď všichni stáli celí mokří a vyčerpaní. „Kde je Luisa“ ptal se Alejandro poplašeně vyčerpané Gabi sedící na schodech „Nevím, pane, ale mám strach, že jí někam odvlekl ten ničema Cranshaw. A to už Alejandro na nic nečekal a vyrazil k lesu, ale nikde nikdo jen mokrá tráva a chlad. Nějakou dobu se marně snažil pátrat, kde se jen dalo, ale za svítání to

vzdal, a vrátil se k domu. U hlavního vchodu se sesunul na kolena, a usedavě se rozplakal „Luiso, Luiso, Luiso, kde jsi, žiješ ještě vůbec“. Pak mu někdo poklepal na rameno - byl to Jose jeden z dělníků „Prosím, pane, přestaňte se trápit, vraťte se domů do města, čeká tam na vás váš strýc a my tady budeme párat dál, a nepřestanem, dokud paní Luisu nenajdem“. Alejandro ještě párkrát zavzlykal „Mnohokrát vám všem děkuji“ řekl tiše a pak odevzdaně odkráčel.

Do domu svého strýce dorazil až téměř v poledne a jediné po čem toužil, bylo zavřít se do svého pokoje a nikoho nevidět. Zalezl tedy do svého pelechu a spal jako zabitý až do druhého dne. A když se ráno celý rozlámaný rozmrzele dopotácel do salónku na snídani, nestačil se divit, protože přímo před ním stála Luisa – živá a zdravá se svým typickým úsměvem na tváři. Okamžitě ji popadl do náruče a líbal jako nějaký šílenec. „No tak, no tak, vždyť mě umačkáš a to by teď nebylo dobré“ smála se rozzářená Luisa. „Proč tě nesmím objímat“ koktal nechápavě Alejandro. Je to prosté, tady tvůj strýček mě důkladně prohlédl a proklepal a potvrdil to, co jsem už nějakou dobu jen tušila“ odříkávala něžně Luisa. „Nač ty ciráty madam, prostě mu řekněte, že bude otcem a je to“ vložil se do toho doktor Benitoz, a teprve v tom okamžiku propukl Alejandro v pravou nefalšovanou bláznivou radost. Popadl Luisu do náruče a tančil s ní po pokoji, ale pak ji náhle zase postavil, a tak nějak posmutněl „No jo, ale co Cranshaw“. „Toho už taky našli – včera v noci při té honičce spadl do jedné s těch svých pastí a utopil se v bahně, tady Luisa měla velké štěstí, že mu přece jen utekla a po cestě potkala mě a tak sem jí odvezl sem a než si se vychrápal tak přinesli tu zprávu o Cranshawovi“ vysvětloval strýc Benitoz. Alejandro už vůbec nic nechápal „A proč si mi nic neřekl, a nechal mě všechno prohledat?“ naříkal Alejandro. „No, přece, abych tě konečně trochu vytrestal, pacholku „ smál se strýc.

A tak se na Casa del Corvo po dlouhých letech konala svatba a usedlost začala opět žít jako před lety. A byla to nádherná svatba, všude se tísnily davy svatebčanů, přijel i otec a bratři nevěsty a mnozí další hosté. Nevěsta měla tradiční šaty a mantilu, ženich ten přímo zářil a po obřadu si rozpustil vlasy a zatančil si se svoji novomanželkou vášnivé famenco a tančilo se dlouho snad až do svítání. A za nějakou dobu se slavilo znovu – tentokrát křtiny prvního dítěte v nové rodině del Potro Malá dostala jméno Angeles María po babičkách, které tu bohužel chyběly a tak si je naši novopečení rodičové rozhodli připomenout prostřednictvím své dcerky, která rostla do podoby svého otce – měla stejně krásnou hřívu černých vlasů složených s maličkých prstýnků, ale oči, oči měla modré s černým rámováním – byly to oči její matky, oči, v nichž se na začátku tohoto příběhu „utopil“ jeden krásný pán.