MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

"LIDI, JSTE JEŠTĚ VŮBEC LIDI?“

Publikováno 19.04.2015 v 20:32 v kategorii ÚVAHY, přečteno: 116x

takové malé zamyšlení...
Toto je něco jako poselství pro všechny dobré lidi. Moje vlastní poselství o tom, že jen těžko snáším nesmyslné nesváry a konflikty a je zcela nepodstatné zda se jedná o válku nebo prapodivné „žabomyší války“ ve virtuálním světě Internetu. Obojí mi připadá zcela zbytečné, malicherné a neopodstatněné. V obou případech se „perou“ lidé, kteří se navzájem vůbec neznají a mnohdy se nikdy osobně nesetkali, přesto se do sebe bezhlavě pouští a ani jedna strana nechce ustoupit, naopak agresivita se neustále stupňuje. Válečné konflikty zuřící na Ukrajině či v Sýrii bohužel nikdo z nás nezastav, ale se „kyberválek“ týče je nasnadě položit si otázku - Čím konkrétně mi dotyčná osoba tak strašlivě ublížila, že se neštítím ji urážet a napadat i když jen slovy, ale i ta mnohdy ublížit víc než tána pěstí. Nebylo by od věci, se před takovou reakcí zhluboka nadechnout, pořádně se zamyslet až než ze sebe vše ve vzteku vychrlit. Možná pak ubude nenávistných diskuzí a primitivních výlevů. Prostě „LIDI BUĎTE LIDMI“ alespoň na chvíli, protože život není peříčko a přináší různé situace a ne vždy je to procházka růžovým sadem, ale jsou tu přece i krásné okamžiky a pro ty přece stojí za to žít TEĎ a TADY – tak si jeto nekažme machrováním ve virtuálnu, vždyť jsme tu jen na chvíli. Tak si užívejte skutečného života – máme ho každý opravdu jen jeden.