MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

"MÉ HLASY"

Publikováno 14.03.2021 v 20:37 v kategorii BÁSNĚ, přečteno: 90x

...aneb pocta mluvenému slovu a rozhlasu...


                                                                                                                                                       

Tímto blahořečím hlasy mé

Nezní mi však v hlavně

Jsou skutečné


Hlasy těch co rozdávali radost

Nejen na divadle

Neskutečnou sílu měl i jejich hlas

Žel mnozí nás již opustili


Jejich um a síla zůstávají s námi dál

Nejen pro potěchu oka

Jsou tu stále jejich hlasy

Jako otevřená brána do fantazie, co hladí po duši


Tak poslouchám stejně jako v dětství

Často se mi slzy derou do očí

A nepřestávám objevovat

Tak silné jsou i po letech

Tak daleko vás zavedou


Těžko se mi poté vrací zpět z těch dalekých cest

O to víc si hýčkám hlasy živé, co ještě neodešly

Vždyť jinak by svět byl hluchý a ztratil i to kouzlo poslední.


Tak poslouchejte, dokud ještě zní ty HLASY NEVŠEDNÍ !



Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?