MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

"MOJE OČI"

Publikováno 04.09.2020 v 21:19 v kategorii BÁSNĚ, přečteno: 109x

...tak moc bych chtěla psát, ale nemohu, oči mi to nedovolí...

Oko, do duše okno jest,

říká se


V těch mých teď démon skrývá se


A vysává z nich sílu


Jedné co zůstává je kal


Kal a bolest ze zkresleného světa


Což ten, kdo vždy viděl jasně

Nikdy nepochopí


Tak nezbývá mi nežli čekat na spásu


A doufat, že brzo rozjasní se můj zrak


Démon zmizí, s ním i kal

Já spatřím vše, co dosud zůstávalo skryto


A začnu zase psát...