"MYSTERIOUS HOTEL" - part one

Ten den příšerně lilo a právě tehdy se v recepci malého hotýlku „Daisy“ na předměstí aljašského města Fairbanks objevila ona luxusně vyhlížející dáma. Celá promočená a zadýchaná se nejprve se zastavila u velkého zrcadla a snažila se trochu vydýchat a upravit. Pak si zapálila cigaretu a nahrnula k recepci, a dost nevrle se dožadovala volného pokoje. Recepční Rodgers jí však zastavil „Tak za prvé, toto je čistě nekuřácký hotel a za druhé na to, abych vás zde mohl ubytovat, potřebuji nějaký váš průkaz pro identifikaci“ řekl přísně. Žena si vztekle odfrkla a začala se zuřivě přehrabovat v kabelce „To snad není pravda, copak vy nevíte, kdo jsem“ syčela na recepčního a vztekle mu vrazila do ruky nějaký průkaz a luxusní zlatou kreditku. Rodgers se ani teď nenechal vyvést z míry a rychle oboje přijal a ke svému překvapení na té malé kartičce stálo jméno „Camilla Carmichaelová“. Rodgers zalapal po dechu „Tak ta nafintěná panička co před ním stojí je velmi známá milionářská dcerka, která se sem na Aljašku vůbec nehodí a měla by raději ležet někde na floridské pláži a „opékat“ si tam svoje milionářské tělíčko“ pomyslel si pro sebe, ale v mžiku se probral a sáhl pro klíč s číslem 18, i když ono to bylo úplně jedno, který pokoj by té fifleně dal, protože hotel by stejně téměř prázdný. Zůstali tu všeho všudy čtyři hosté – starší dáma, která zásadně trvala na oslovení „slečno Masonová“, pak sportovec Benjamin Smith, bláznivý malíř Luke Adams a ještě jedna kulatá dáma s poněkud výstředním jménem Carmen Harperová a pak už jenom personál. Nedočkavá Camilla hrábla po klíčky, podepsala vstupní formulář, popadla svoje jediné zavazadlo a zmizela na schodišti.

A neukázala se ani na večeři ani na snídani – všechno si nechala nosit na pokoj jako opravdová milionářská primadona. Až třetí den brzo ráno se konečně ukázala v jídelně, kde překvapivě nesměle žádala o čaj, že prý je nějaká nastydlá a musí ležet. Celé tohle vystoupení pozoroval malíř Adams „No, to je dost, že jste se taky uráčila přijít mezi lidi, madam“ vítal ji s úsměvem na líci, ale Camilla ho ani nepozdravila, jen popadla konvici s čajem a nějaký hrneček a byla pryč. „To je, ale nevychovanost, pane Adams“ komentovala Camillino chování slečna Masonová, která právě vcházela do jídelny a tak tak se Camille stačila vyhnout. „To víte, rozmazlená milionářka“ ozvala se Carmen, která si hřála nohy u krbu. A pak se dlouho nedělo nic, jen pořád lilo a lilo.

Pršet přestalo až v pátek ráno, to ráno, kdy pokojská Lilian Blakeová nesla jako obvykle snídani do Camillina pokoje. Ale, ať klepala a volala sebevíc nikdo neotevíral, proto použila svůj univerzální klíč a sama si otevřela. A v tu chvíli se celý podnos poroučel k zemi a Lilian spustila neslýchaný ryk, protože doslova šlápla na hlavu madam Carmichaelové. Žena ležela kousek od dveří hlavou napřed a obličejem k zemi, kolem hlavy byla spousta krve a směrem vzhůru trčelo cosi jako kus velkého kopí.

Policie dorazila velice rychle, v čele s detektivem Dereckem Barrowsem, který pečlivě prohlédl tělo i pokoj madam Carmichaelové a pak sezval veškeré hotelové osazenstvo do jídelny. „Takže vážení“, pravil poněkud strojeně „Máme tady co dočinění s násilnou smrtí, proto vás tímto žádám, abyste do ukončení vyšetřování neopouštěli hotel ani město a byli kdykoliv k dispozici policii“. „Ale, my tu zavražděnou ani pořádně neznali a navíc byla pořád zalezlá pokoji“ pokusil se o obranu Benjamin. „To je policii známo, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by paní Carmichaelová byla napadena někým z venku“. „To jako, že jeden z nás je vrah!“ vyjekla slečna Masonová. „Ani to zatím nelze vyloučit“ odvětil ji detektiv Barrows již zpola na odchodu…