Návštěva u staré dámy

Elisha Kaye nervózně kráčela známou ulicí směrem k poslednímu domu, k domu vážené paní Pauly Priceové. Původně mě tuto pracovní návštěvy na starosti Malcolm Hardin, kolega ze stejné redakce, ale ten se z tohoto úkolu chytře vyvlékl, a tak všem padlo na Elishu. Úkol to prostý a jednoduchý - vyzpovídat ctěnou paní Priceovou ohledně informací k osobě jejího manžela, akademického malíře Williama Price. Skutečně se nejednalo o nic převratného, přesto měla Elisha nezvykle tíživý pocit kolem žaludku.

A když došla až domovním dveřím, pocit tíže ještě zesílil. Zhluboka se nadechla a chystala se stisknout tlačítko obstarožního zvonku, když tu jí přerušil neznámý hlas „Pokud jdete za madam Priceovou, musíte zadem!“ Elisha se prudce otočila a kousek dál v zahradě zahlédla postaršího muže, patrně zahradníka paní Priceové. Krátce poděkovala a zamířila za dům, kde skutečně objevila nevelké dřevěné dveře. Byly pootevřené, a tak na ně alespoň symbolicky zaklepala a vešla dovnitř.

Tam uvnitř bylo šero a vše působilo poněkud stíněně. Chodby vedly naprosto nelogicky snad do všech stran, jakoby byl v tom velkém domě schovaný ještě jeden, menší. Elisha měla pocit, že se nekonečně dlouho motá v kruhu. Občas se pokusila volat, ale nikdo jí neodpovídal. V domě byl naprosté ticho, jen, jedné v místnosti s listím na podlaze a obrovskou dírou ve střeše objevila velkou kočku, která ji přivítala rozespalým zamňoukáním. Až poté konečně narazila i na živou lidskou bytost. Byla to služebná Maude, která se netvářila zrovna nadšeně. „No, konečně jsem vás našla!“ řekla nasupeně „Pojďte prosím semnou, madam Priceová vás již netrpělivě očekává“ dodala ještě. Elisha tedy šla. Nejprve malými dvířky v rohu místnosti bez stropu a pak dál a dál dlouhou chodbou se spoustou dveří po obou stranách.

Maude se konečně zastavila u dveří přibližně uprostřed řady, a zaklepala. Zevnitř se ozval klidný a jasný hlas paní domu „Račte vstoupit!“ A Elishe se neuvěřitelně ulevilo, nějak věděla, že o této chvíle proběhne všechno, tak jak má.

A v té chvíli měla pravdu. Stará paní Priceová byla velmi milá, vstřícná a ochotně zodpověděla vše, co bylo třeba. I přes svůj pokročilý věk byla neuvěřitelně vitální a pohotová. Elisha byla nadšená a postupně ztrácela veškerou předchozí ostražitost. Na závěr návštěvy dokonce přijala pozvání na příště. Poté se rozloučily a rozjařené Elisha zamířila ven. Stará paní ji ještě podala podrobný návod, jak se z domu dostat, pak už jen klaply ty velké těžké dveře a Elisha se znovu ocitla v té dlouhé chodbě s mnoha dveřmi.

Nestačila však udělat ani kdo, když se před ní znovu zjevila Maude. „Vidím, že již odcházíte. Raději vás doprovodím, je to přece jen trochu komplikované“ pravila nezvykle vlídným tónem. Elishe se to celé příliš nelíbilo, stará paní ji přeci dala ten návod. „Děkuji, ale ven trefím sama.“ Řekla a měla sek odchodu, ale Maude ji rázně zastoupila cestu. „Nikam sama nepůjdete. Je to tu příliš nebezpečné.“ Pravila svým typickým způsobem. Elisha se tedy dále nebránila, a nechala se vést.

Po chvilce se jí vrátil ten odporný pocit v břiše. „Proč se tu tak motáme, už bychom dávno měly být venku“ zeptala se opatrně. „Ano jistě, ale má paní mě požádala, abych vám jejím jménem předala malý dárek“ odpověděla ji klidně Maude „A ten dárek se nachází zde.“ Ukázala na nenápadné dveře přímo před sebou a postrčila Elishu dovnitř. Pak to klaplo, v zámku zarachotil klič a Elisha se ocitla v pokoji, který vypadla spíše jako lékařská ordinace. „Tak račtě dál, stará paní už má hlad.“ Řekla postava v bílém plášti, která celou dobu stála v rohu místnosti. Elisha absolutně nic nechápala a zoufale coumnala klikou zamčených dveří. „To máte marný, slečno. Když má stará paní hlad, tak musí dostat svoji dávku za každou cenu.“ Ozvala se opět ta osoba v bílém plášti.

 Pak Elishu popadl kdosi zezadu a položil ji na tvrdé lékařské lehátko, spoutal ji na nohou, rukou a krku. Poslední co Elisha spatřila, byl záblesk lékařské jehly zabodávající se do žíly v jejím předloktí…