O.R.X. 1 - Začátek

Amal se znovu nervózně zavrtěla na židli a již po několikáté pohlédla na hodiny nad dveřmi do třídy. Do konce vyučování stále zbývala více než půl hodina. „No tak Amal, už zase nedáváš pozor!“ ozval se přísný hlas učitelky Lindenbergové. „Prosím o prominutí, madam, ale jsem již velmi unavená.“ Zněla naučená odpověď překvapené žačky. Ani po té se Amal nebyla schopna soustředit. V hlavě ji neustále kolovaly vzpomínky na nedávné vyprávění spolužáka Dyrka, který vyprávěl o podivné události z nedělní noci.

Vše se odehrálo krátce po deváté hodině v podzemních parkovištích internátu. Dyrk se tam dolů vykradl tajně, aby opravil nějakou drobnost na svém oblíbeném vozítku. Sotva tam vstoupil., ozval se nezvyklý hluk a houkání. Pak někdo otevřel výjezdová vrata, pak se odněkud z budovy vynořila spousta lidí, kteří vypadali jako zdravotníci. A tito zdravotníci odváželi nosítka s nějakou zraněnou osobou, kterou Dyrk z počátku moc dobře neviděl. Její tvář spatřil až když se trochu poodsunul. K jeho překvapení ležel na těch nosítkách jeho nejlepší kamarád Bo Chapman, který si vůbec nebyl podobný. Přesto si byl Dyrk naprosto jistý, že to byl on. „Byl to on, ale takovej divnej. Vypadal totiž jako mrtvej, ale tak nějak divně mrtvej.“ Řekl tehdy Dyrk. „A pak ho vyvezli ven a strčili do toho auta, který vypadalo jako sanitka. Ale sanitka to teda určitě nebyla.“ Dokončil své vyprávění Dyrk. A ještě dodal, že se pak raději vrátil zpět na pokoj. Ráno doufal, že přijde nějaké vysvětlení, ale nepřišli nic – vůbec nic.

Do dnešního dne neví nikdo nic, kromě Amal. A ta se teď nemůže zbavit myšlenky, že se kolem ní děje něco zatraceně divného. A to něco se tu odehrává už velmi, velmi dlouho. Něco, o čem vědí jen dospělí, ale týká se to všech ostatních obyvatel tohoto internátu. Místa, které považovala Amal za svůj jediný známý domov. Ještě předloni tomu tak bylo, ale dnes jí tady všechno připadalo podivně cizí a umělé. Přesnou příčinu tohoto pocitu zatím neznala, jedním si byla jistá – celé to odstartoval Dyrk. Od té doby uvažovala Amal zcela jinak. A především byla odhodlaná tuto záhadu rozřešit za každou cenu, ale to už její úvahy přerušil zvuk školního zvonku.

Po skončení vyučování vyrazila Amal do místního informačního centra. To místo znala nazpaměť, přesto tajně doufala, že by zde mohla narazit na nějaký nečekaný zdroj informací. Místo toho narazila na Dyrka, který se ukrýval mezi regály. Chtěla něco vykřiknout, ale on jí zakryl rukou ústa a zašeptal „Buď tiše, prosím a jenom poslouchej, protože to, co ti teď řeknu, řeknu jenom jednou. A je to moc důležitý.“ Vklouzla tedy za ním mezi regály. Dyrk na chvíli zpozorněl. Znovu promluvil, teprve když se ujistil, že jsou v bezpečí. „Vím, že to bude znít šíleně, ale mám důkazy, že tohle není žádný internát, ale tajná výzkumná laboratoř. A předmětem výzkum jsme my! Ještě nevím, co přesně na nás skoumaj, ale nic pěknýho to asi nebude. Proto jsem se rozhodl odtud utéct a ty můžeš jí taky, pokud tedy chceš. J8 půjdu určitě, ještě dneska v noci. Tak si to pořádně rozmysli. Budu čekat u zadního východ přesně v jedenáct a ani o vteřinku víc.“ šeptal překotně Dyrk. Poté se zvedl a měl se o odchodu, pak se ještě krátce otočil „Teď počítej do sta a až pak můžeš odejít.“zašeptal ještě a zmizel stejně rychle, jako se předtím objevil.

Amal byla předchozí zprávou naprosto paralyzována, neschopná jakékoliv reakce. Proto raději setrvala v úkrytu mnohem déle, než co se napočítá do sta, ale ohledně noční schůzky měla jasno hned – půjde tam a uteče s Dyrkem !

Tu noc nesvítil ani měsíc, takže v areálu internátní školy panovala téměř naprostá temnota. Byla to ideální noc na útěk. Amal došla bez zaváhání až k zadnímu východu. „Haló, Dyrku, jsi tu?“ zavolala tiše do tmy. „Ano, jsem tu, tak už buď potichu.“ Ozval se za ní Dyrkův hlas. „Co tam děláš?“ snažila se šeptat Amal. „No co asi, už dobrou půl hodinu se pokouším otevřít tyhle příšerný dveře“ odpověděl nevrle Dyrk. A přesně v tom samém okamžiku se všechno kolem rozhoukalo a rozblikalo. „Co to k sakru je ?“ zařval Dyrk a upustil páčidlo. A to už se k nim hrnuli dozorci ze všech stran. Dyrk se jim na poslední chvíli vysmekl, mocně udeřil do dveří a kříčel „Honem Amal, utíkej!“ Zmatená dívka nejprve zaváhala, ale vyrazila prudce vpřed a v zápětí zmizela ve tmě…