MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

Příběh čtvrtý : "Krokodýlí muž"

Publikováno 03.11.2015 v 22:05 v kategorii Příběhy z Dávnověku, přečteno: 86x

...a pokračuje se dál...



Brzké červencové slunce již začínalo hřát, když Jim Dorsey začal s nakládáním odchytového vybavení. Nedávno mu bylo už šedesát, přesto i v tomto případě všichni volali jeho. Jenomže Jima už to všechno začíná čím dál tím víc zmáhat. Už při samotné se zapotil víc než obvykle. „Jó, hochu stárneš“ povzdychl si tento „Krokodýlí muž“, ztěžka si narovnal záda a naložil na člun poslední část vybavení. Pak chvíli jen tak stál s rukama založenýma v bok a snažil si ujasnit, zda nezapomněl na něco důležitého, protože sólový odchyt tak záludného tvora jako krokodýl není dětská hra. A tento nový případ bude zatraceně tvrdá fuška. Jednalo se totiž o zvíře abnormálních rozměrů, které z neznámých příčin opustilo přirozený způsob lovu a začalo útočit na zvířata z několika osamělých farem v blízkosti řeky. A Jim si za žádnou cenu nechtěl tuhle akci nechat ujít. Všichni se ho samozřejmě pokoušeli všemožně přesvědčit o riskantnosti jeho jednání, ale on se nenechal zviklat a dál si tvrdošíjně trval na svém. Na druhou stranu si velice dobře uvědomoval, že nejjednodušší by bylo odejít do penze a pomyslné žezlo „Krokodýlího muže“ předat Toddovi, který byl vrchním velením určen jako jeho budoucí zástupce, proti čemuž Jim vůbec neprotestoval, jen chtěl ještě naposledy zažít ten nepopsatelný pocit ze sólového odchytu. „Prostě mě tam ještě jednou pusťte a pak to definitivně zabalím.“ Řekl tehdy před komisí, která mu nabízela kompromis, který spočíval v tom, že pokud by svoji funkci položil hned, měl možnost zůstat i nadále v „krokodýlích službách“ na dispečinku. Jimovi se však k vysílačce nechtělo, vysedávání v kanclu mu nevonělo, na to příliš miloval australskou buš a všechna její tajemná zákoutí. To byl jeho celý život, jeho svět.


A proto tu teď také stál a chystal se naposledy vyrazit do své milované krokodýlí říše, a než se slunce vyhouplo nad obzor, konečně vyrazil. Na místo, kde byl záhadný krokodýlí obr naposledy spatřen, dorazil přesně podle plánu. Přípravy na odchyt samotný už tak jednoduché nebyly, musel často odpočívat a začal si uvědomovat, že po tom posledním krvavém krokodýlím útoku není zdaleka tak fit, jak si představoval. Přípravy dokončil až krátce poté, když padla tma. Pak se zabalili do pokrývek, schoulil se do trávy, čímž se rozjela dlouhá etapa nudného čekání. Po nějaké době s nudy a dlouhého ticha tvrdě usnul. Probudily ho až divoké trhavé pohyby ve vodě. Okamžitě vyskočil, vrhl se do člunu a pozvolna vesloval k místu, kde se voda „vařila“nejsilněji. Zvíře se sice zachytilo ve speciální síti, ale bylo tak velké a silné, že jí téměř okamžitě protrhlo a teď se zuřivě mlelo v jejích cárech. A teprve tehdy si Jim všiml,že tomu obrovi chybí téměř celá horní čelist. Proto nemohl lovit běžným způsobem a kradl slepice a kachny na farmách. Jim krátce zavtěl hlavou a vrhl za zvířete do vody. Zoufale se mu pokoušel na pahýl čelisti navléknout odchytovou smyčku, ale tenhle obr byl nad jeho síly. I přes zjevný handicap se zvíře dokázalo bránit s neuvěřitelnou zuřivostí, několikrát dokonce srazila Jima pod vodu. Vyčerpaný „Krokodýlí muž“ teď vypadal jen jak pouhý stín bývalého bojovníka s mohutnými plazi. V jednu chvíli to už vypadalo na jasné vítězství krokodýla, když se rozvířené vody náhle prudce rozestoupily a z vodní tříště se vynořilo obrovské stvoření se sumčími vousy. V jediné vteřině zvedlo krokodýla do výšky, zlomilo jeho nezdolné tělo ve dví a mrštilo s ním na břeh. Načež natáhlo svoji levou paži a postrčilo vyčerpaného Jima do bezpečí člunu.


Poté zavládlo hrobové ticho a černočerná tma



Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?