Příběh šestý : Za zenitem?

Je po deváté hodině večer a za barem berlínského nočního podniku PilzWald začíná svoji obvyklou službu barmanka Gréta. Netváří se však nijak nadšeně, ani k tomu nemá žádný zvláštní důvod. Po „Velké politické“ spousta podniků zkrachovala, kdo by taky chodil do baru, kde si nemůžete zapálit a alkohol lze získat pouze za specielní kupón, který nehoráznou cenu srazí alespoň na polovinu. I sem do PilzWaldu chodí už jen štamgasti, a i ti jen ze setrvačnosti než z nějakého velkého zájmu. Dnešní návštěvnost byla obzvlášť mizerná, takže Gréta se jen znuděně opírala o barový pult a bez zájmu hleděla směrem k tanečnímu parketu, kde se ploužily všeho všudy tři páry. „Jo jo, je to tu za zenitem“ povzdychla si barmanka a jen tak ze zvyku přerovnala sklenice. „Já už tak patřím do starýho železa“ zabručela ještě, když jí z letargie vytrhl nezvykle sametový mužský hlas. „Dobrý večer, vážená dámo, nebyla by tam jedna velká skotská“ a nádherná ruka se štíhlými prsty jí podávala příslušný kupón. Gréta překvapená Gréta zvedla překvapeně hlavu a spatřila vysokého lehce podsaditého muže. Vlasy měl krátce střižené a téměř černé. Ze všeho nejvíc Grétu upoutaly jeho zelené. Byla to tak zvláštní barva, nikoliv jasná, ale temná jako bezedná tůň. Nějakou dobu jí trvalo, než se vzpamatovala „No tak, holka prober se, vždyť už ti je pětačtyřicet a jemu bude sotva třicet.“ Problesklo jí hlavou a začala urychleně připravovat tu skotskou. „Budete si přát led?“ zeptala se ze zvyku. „Děkuji, ale skotskou mám nejraději zcela čistou“ pravil ten božský hlas. A to bylo vše, co se ten večer událo. Poté co muž dopil, doplatil drink a jako se objevil, zase odešel. Druhý den přišel znovu se stejnou objednávkou, a takto se v PilzWaldu objevoval po celý měsíc, každý večer ve stejnou dobu. A Gréta roztávala, i když jí stále připadalo podivné, že se o ni tak intenzivně uchází zrovna tento muž. Ano, o ní, Grétu Schwartz, rozvedenou ženskou, která dala svého jediného syna do ústavu pro postižené, ale už neměla sílu být dál svědkem utrpení toho bezbranného človíčka.

A teď je tu on, Kai Siskind a ona není schopna mu odolat. Dokonce přijala pozvání k němu domů, jenomže adresa, kterou jí předal, ji zavedla do staré napůl opuštění bytové zástavby, ke dveřím zastrčeného suterénního bytu. Všude kolem vládne tma, špína, plísně, zápach a nejspíš o krysy. Grétě nebylo zrovna do zpěvu, chtělo se jí utéct a nikdy se do té žumpy nevrátit. A navíc jí v té páchnoucí chodbě začínala být pořádná zima, táhlo jí pod sukni a nohy jí v lodičkách doslova mrzly. Už se měla k odchodu, když se zčernalé dveře z hlasitým zavrzáním otevřely a Kaiův hlas jí mile zval dál a ona šla jak ovce na porážku. K jejímu překvapení to v bytě vypadalo velice útulně. Večeře samotná byla přímo skvostná a dokonce pili i víno! Gréta si připadla jako ve snu a jako omámená hltala každé hostitelovo slůvko i gesto. Po večeři jí Kai vyzval k tanci, ale Grétu to táhlo spíš do ložnice, kde nakonec skončili, Kai taktně ztlumil světlo, Gréta se mezitím začala nervózně svlékat „. Ve stejném okamžiku se za ní cosi zablesklo, Gréta se prudce otočila a ve tmě spatřila mohutnou postavu, které na těle zářily modře fosforeskující znaky. Pak zaslechla tiché“Přidej se k nám“, ale to už polonahá vyrazila z bytu ven.