„SAGA“

Něžná i drsná

Lidská i bez citu zdá se

Chvíli zdatná bojovnice

Chvíli zas jak děcko bezbranné

Obryně i trpaslík

Vězeň světa svého

Uprchlice z pekel

Anděl s jizvou nejen na duši

Spravedlnost brání

Slabé chrání

S grázly nemá slitování

Přesto marně hledá duši spřízněnou

Most do neznáma nesčetněkrát přešla

Vždy však čekala tam na ni jen temnota

Strach a zmar útočily z každičkého kouta

Ona pokaždé vrátila tam slunce

Sama po krk v bahně uvězněná

Zoufalá a vyčerpaná žena

Při poslední pouti i jí náhle svitla na děje

Jiskřička maličká, slabounce zablikala

Snad, že tahle dáma už nebude na vše sama

A bažina křiv, msty a bolesti jí nepohltí

Zjevila se před ní duše stejně zbitá, zoufalá a nešťastná

V nejhorším jí ruku podala a otevřela svoje srdce

Kéž oba odrazí se ode dna a najdou pevnou půdu pod nohama

Kéž Saga už nikdy není sama a Henrikovy rány nechť se brzo zacelí!