MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

"SLEDOVANÁ"

Publikováno 01.10.2015 v 23:00 v kategorii POVÍDKY, přečteno: 108x

!!! NOVÁ POVÍDKA !!!


Je páteční večer a inspektor Rafael Rosado nervózně žmoulá v ruce luxusní pozvánku na jeden z mnoha snobských večírků, jaké se tady v Berkeley pořádají téměř denně. A on, obyčejný chlápek z městečka Dorris a „latino“ k tomu musí mezi ty navoněné panáky, i když je předem jasné, že bude trapně vyčnívat. Jenomže pracovní povinnost je pracovní povinnost, té se nedá jen tak vyhnout a otázek kolem smrti Kenta Conwaye je příliš mnoho - mimo jiné i jeho napojení na gang Jorgeho Maria Santany. Takže teď se Rafael zvedne, odštrachá se domů, kde se v rámci možností „zkulturní“, nacpe se do auta a vyrazí směrem k rezidenci zazobaného obchodníka Ronalda Powella. Nakonec se opravdu přemohl a skutečně se ocitl u velké vstupní brány do domu. Na pravém křídle dveří byla cedule „Žádáme vážené návštěvníky, aby nám svůj příchod neoznamovali zvonkem, ale použili klepadlo. S úctou R. Powell.“ Inspektor jen lehce zavrtěl hlavou, pak oběma rukama uchopil mohutný kovový kruh na dveřích a několikrát jím rázně udeřil o dřevěnou desku dveří.


Otevřít mu přišel rozmrzelý majordomus navlečený v příšerném mundůru. „Dobrý večer, prosím vaší pozvánku, pane“ pravil stroze. Inspektor Rosado tedy vytáhl z kapsy zmuchlaný papír a spěšně předložil svůj policejní průkaz. „V pořádku pane, račte do atria, pan Powell se vám bude věnovat později, nyní však řeší nějaké obchodní záležitosti“ odříkával dál ten podivný panák. Rosado ho tedy otráveně následoval až do zadní části domu, kde nacházelo obří atrium s průchodem do zahrady. Všude byla spousta neznámých lidí, kteří se jakoby předháněli v křečovitých úsměvech a předstírání nenucené zábavy. Mezi všemi vynikala velmi svérázně oblečená žena, které podle tváře muselo být nejméně padesát, ale pokoušela se vypadat mladší, takže tu kýčovitě diblíkovala a snažila upoutat pozornost za každou cenu. Rosado se vztekle zašklebil, když tu se do jeho zorného pole dostala žena zcela odlišná. Drobná blondýnka s pomněnkovýma očima se v dané společnosti očividně také necítila dobře, přesto se pokoušela o co nepřirozenější vystupování. Vzhledem k tomu, že jí to vůbec nedařilo a viditelně se trápila, Rosado popadl dvě sklenky šampaňského a vyrazil směrem k dívce. Chvíli mu trvalo, než se propletl davem, pak se zdvořile uklonil „Dobrý večer madam, smím vás nabídnout šampaňské“ vykoktal ze sebe co nejzdvořileji. „Dobrý večer, bohužel netuším s kým vám tu čest, tudíž vám nemohu odpovědět“ zněla rázná odpověď.


„A, promiňte, prosím, mé jméno jest Rafael Rosado a jsem tu v důležité policejní záležitosti“ koktal dál. „Tomu už rozumím, i té policejní záležitosti, já jsem totiž Elsa Powellová, ještě donedávna Conwayová a jasně si dokážu představit, o čem se bude jednat, proto vám říkám na rodinu, že papá vás dnes zcela určitě nepřijme. A šampaňské musím s díky odmítnout, ale zvu vás na moje oblíbené maté dolů do kuchyně, mám už tady toho cirkusu dost.“ Spustil se na něj vodopád slov. Do té kuchyně šel a rád. Něco ho k té dívce neskutečně táhlo, nebyl to jen fakt, že byla vdovou po Kentu Conwayovi, bylo to něco zvláštního až tajemného, co zatím nedokázal přesně popsat.

Dole v kuchyni se Elsa ihned vrhla do přípravy maté a znovu se rozmluvila, ale znělo to jinak než tam nahoře v atriu. „Víte, mě je jasné, proč jste tady a proč policie po půl roce znovu otevřela Kentův případ. Bohužel moje vlastní rodina ne mé názory nedá. Ani můj bratr Henry dnes nepřišel, tak jsem musela v tom cirkusu šaškovat sama. Přitom je to všechno takový podvod a láska hraná do očí. Stejně jako moje manželství.“ Povzdychla si. „A vůbec, proč vám tohle všechno říkám“ dodala vzápětí a podala inspektorovi šálek maté. Bylo neskutečně lahodné. Rosado párkrát usrkl a pak konečně normálně promluvil „Netrapte se tím, ale tu záležitost s exhumací ostatků vašeho manžela už nelze víc odkládat. Takže si vás dovolím požádat o návštěvu zítra u nás na stanci kolem desáté“ řekl poněkud úředním tónem. „Rozumím a budu tam“ znovu si povzdychla Elsa a smutně upila ze svého maté. Víc už říci nestačila, protože odněkud shora se ozval neskutečně protivný upištěný hlas „Já vím, že jsi tam, Elso tak se přestaň zašívat a pojď se laskavě věnovat hostům“ Elsa odložila maté, vstala ze židle a zvolala „Hned se vrátím, musela jsem si trochu odpočinout“, pak se obrátila k inspektorovi „To je Sissie, moje nová macecha, její dvaapadesát, ale myslí si, že její dvacet“ vysvětlovala. „Aha, tak to byla ta výstřední dáma tam v atriu“ pousmál se Rosado. „Ano, ale teď se budeme muset rozloučit, musím nahoru“ řekla Elsa posmutněle. „To je v pořádku“ usmál se inspektor. „A vy můžete klidně odejít, támhle vzadu jsou zadní dveře“ dodala ještě Elsa a odkráčela. Rosado ještě dopil maté, způsobně odložil hrneček do dřezu a tiše vyklouzl zadními dveřmi do noční tmy.

Druhý den nezačal zrovna pozitivně, protože všechno mělo zpoždění a jako poslední dorazila Elsa. A vůbec nebyla ve své kůži, téměř nemluvila, jen předala materiály z otcovy firmy a usadila na sedačce před kancelářemi, kde tiše čekala na přesun na hřbitov, kam se vyjelo teprve poté, když se dořešily nesrovnalosti s koronerem. Elsa byla celou dobu nezvykle tichá, bledá v obličeji. Inspektor Rosado se marně pokoušel zjistit proč a jeho trpělivost pozvolna ztrácela na síle. Avšak Elsa stále zůstávala v tom prapodivné zadumání. Ani poté co byly zčernalé ostatky Kenta Conwaye uloženy do speciální schránky a odvezeny do koronerova hájemství, se nic nezměnilo a tehdy veškerá Rosadova trpělivost definitivně vyprchala. „Proboha Elso, promluvte už, vždyť včera jste byla tak milá“ přemlouval ji Rosado. „Já vás takle nemůžu vidět“ úpěl inspektor. Jenomže Elsa nereagovala, jen zírala kamsi před sebe, ve tváři stále ten stejný kamenný výraz. V té chvíli se Rosado doopravdy naštval, popadl Elsu za ramena, otočil ji k sobě a s patřičnou dávkou latinskoamerické vášnivosti ji políbil. Nejprve se mu zdálo, že Elsa jeho nečekaný čin opětuje, ale pak mu na tváři přistála její ruka takovou silou, až zavrávoral. „Slušné vychování je vám patrně cizí“ zasyčela ještě Elsa. „Teď mě prosím zavezte domů“ dodala rázně. Rosado se jen zhluboka nadechl, trochu si promnul zasaženou tvář a zamířil k autu. A bylo zase to ticho, ošklivé a mrazivé. U domu Elsa rychle vystoupila, beze slova zabouchla dvířka, a aniž by se otočila, zmizela v domě. Rosado jen nechápavě vrtěl hlavou „Co jen mohlo stát, vždyť včera byla tak milá“. Nakonec otočil auto a zamířil zpět na policejní stanici. Ještě cestou si uvědomil, že někam založil svůj průkaz, začal si tedy šátrat po kapsách, když tu mu v ruce uvízl pečlivě složený růžový papírek. Rychle zajel na vedlejší cestu a začal ten poklad kvapně rozbalovat. Na křiklavě růžovém podkladu byl stručný nápis černým fixem „Zítra přesně v poledne v mém domě na pláži. A promiňte ty obstrukce, ale jinak to nešlo“ a pak už jenom adresa.


Ten vzkaz ho nejprve trochu překvapil, ale druhý den dorazil k Elsinu plážovému domku už ve tři čtvrtě na dvanáct. První, kdo se po zazvonění zvonu vecpal do dveří, byl mohutný černý novofundlandský pes. „No tak, Butchi, nech pána a utíkej se pěkně vykoupat“ krotila ho Elsa. Pes tedy odběhl někam do zadní části domu, kde bylo možné předpokládat další dveře vedoucí na pláž. „A vy pojďte dál, mám vám toho hodně co vysvětlovat“ usmála se Elsa na inspektora. A zase to byla ona, ta drobná něžná a milá osůbka. Rosado vůbec nic nechápal, ale vešel dovnitř. Domek byl sice malý, ale velice útulný a oběd přímo skvostný. „Top bylo fantastické“ básnil Rosado „To jsem asi zdědila po mamince, bohužel odešel příliš brzo a od té doby to s naší rodinkou šlo z kopce“ rozvyprávěla se Elsa. „To teď, ale není důležité, teď vám musím vysvětlit ten včerejšek“ začervenala se jako malá holka. „To bych prosil“ kabonil se naoko Rosado. „Víte, těžko se mi to říká, ale nějakou dobu mám pocit, že nejsem nikdy úplně sama, a to ani tady v mém domě. Prostě se cítím být neustále sledovaná a v hlavě mi nepřetržitě krouží myšlenka, že to ohořelé torzo tenkrát v tom autě nebyl Kent, ale úplně někdo jiný. Když jsem to přednesla otci, neuvěřitelně se rozzuřil, on totiž Kenta přímo zbožňoval a neustále všem předhazoval tu jejich fúzi. A vůbec ho nezajímalo, že za firmu P-Ways jsem nejvíc zaplatila já, která si Conwaye vzala. Nejspíš jsem tehdy byla hodně mimo, když mi ten grázl nevadil. A teď je ze mě paranoidní troska, která ho vidí za každým rohem. Jako včera na tom hřbitově, zas se mi vrátil ten pocit a zas jsem cítila, jak mi dejchá za krk. Za tu facku se pochopitelně omlouvám, ale jinak to vážně nešlo“ kála se Elsa. „Není zač se omlouvat“ chlácholil ji Rosado. „Neměl bych vám nic říkat, ale vaše pocity nejsou vůbec paranoidní, ta možnost, že tehdy uhořel někdo jiný je reálná.“pokračoval „Ale teď se budu muset omluvit, musím se vrátit na stanici. Volno na celý den mi nedali“ dodal posmutněle. „S tím se nedá nic dělat, hlavně, že jste přišel“ usmála se Elsa. Ve dveřích se oba na chvíli zastavili, Elsa se náhle zatvářila tak nějak spiklenecky a s nečekanou razancí inspektora políbila. „Vracím to, co sis u mě včera zapomněl, Rafaeli“ šeptla mu poté do ucha. Rosado byl náhle v sedmém nebi a cesta na stanici mu uběhla jako ve snách.


Bohužel tohle krásné opojení mu nevydrželo déle než tři dny, pak zadrnčel Rosadův mobil. Na druhé straně bylo zprvu slyšet jen vzdálené vzlyky, Elsin hlas zazněl až po pár vteřinách. „Prosím přijeď, stala se strašlivá věc“ zanaříkala. Rosado okamžitě vyrazil. Když dorazil na místo, první co ho zarazilo, byly vstupní dveře otevřené dokořán. Rychle vběhl dovnitř a téměř upadl, jak byla podlaha kluzká. Podíval se tedy dolů pod nohy – všude byly krvavé čmouhy! „Elso, kde jsi! Ozvi se, prosím!“ zvolal polekaně. Když mu nikdo neodpovídal, šel dál směrem k zadním dveřím, kde bylo čím dál tím víc krve. Ale Elsa stále nikde. Našel ji až v rohu na terase, schoulenou s bezvládným psím tělem v náručí. „Je mrtvý, někdo ho podříznul jak králíka“ naříkala. Rosado se na chviličku zatmělo před očima, ale vmžiku se zase vzpamatoval a přiklekl k Else. Něžně jí uzmul psí mrtvolku, a pevně ji objal. „Klid, hlavně klid“ chlácholil ji. Poté už byla Elsa schopná vstát a s pomocí Rosada se došourat do koupelny.

Když se dala trošičku popořádku, chtěla se vrhnout na úklid té krvavé spouště, ale inspektor ji zarazil „Na úklid zapomeň, tohle je teď místo činu, výjezdovka už je na cestě a taky sem ti zařídil policejní ochranu, prostě tady s tebou zůstanu, dokud se všechno nevyřeší. Ono je totiž čím dál tím jasnější, že ten uhořelej není Kent.“ A jak řekl, tak se také stalo a inspektor se již podruhé stal hostem v domku na pláži, což Elsu prozatím dostalo z nejhoršího šoku.


Dokonce tu noc usnula Rosadovi v náručí – vyčerpáním a oblečená, a tak ji polehoučku položil na pohovku a přikryl její oblíbenou dekou. On sám se natáhl hned vedle pohovky na zemi. Ráno byla v překvapivě dobré náladě a s úsměvem na tváři kuchtila snídani. A vůbec celý den proběhl v poklidu bez zvláštních událostí, tedy kromě zprávy pro inspektora Konečně se potvrdilo spojení Kenta Conwaye a gangu Jorgeho M. Santany. Ale tahle zpráva Rafaela ani Elsu nijak zvlášť nepřekvapila. „Jenom se potvrdilo to, co jsem celou dobu tušila a můj otec to odmítal přijmout. Bohužel je to tak - ten parchant měl tátovu firmu jen jako pračku na špinavý prachy a mě jako rukojmí, aby se papá náhodou necukal“ mručela Elsa. „Už to tak bude“ pokýval hlavou Rafael. „ A už nech ty papíry, mám hroznej hlad a jdu dělat večeři“ zavelel. „Ty umíš vařit?“ pošklebovala se mu Elsa. „Samozřejmě, pár latinskoamerických dobrot určitě svedu“ ozval se Rafael z kuchyně. Po celou dobu se otáčel kolem plotny, domě naprostý klid, přesto byla Elsa opět velice nervózní a nesvá. Neustále přecházela po pokoji a od předních dveří k zadním. Několik vyšla až na terasu a poplašeně sledovala okolí domu, pláži i moře. „Co tam pořád sleduješ?“ nevydržel se nezeptat Rafael. „Já sama netuším proč, ale mám pocit, že někdo zase krouží kolem, že jsem zase sledovaná ze všech stran“ odpověděla Elsa a v jejím hlas byl patrný strach. Rosado byl už zoufalý a pomalu mu docházely nápady, jak Elsu uklidnit. Šel tedy za ní do pokoje „Prosím tě, Elso uklidni se a už na to nemysli, vždyť jsem tady, a kdyby se něco stalo, naši jsou tu v pěti minutách“ pokoušel se jí znovu uklidňovat. Tentokrát však neúspěšně – Elsa byla opravdu hodně vyděšená. „Tohle mi nepomůže, jsou to jenom keci, ale Kent je někde tady a já jsem pořád sledovaná, pořád a pořád“ vzlykala a sesunula se na zem u pohovky. Rafael k ní hned přiklekl a snažil se ji co nejpevněji obejmout a nějak jí dokázat, že není sama. Najednou si uvědomil, že je svlékán a líbán. „Elso, tohle nejde, já sem tady pracovně“ úpěl. „Tak si teď dáš pauzu“ zahuhlala Elsa a svlékla si tílko. Víc už Rafaela pobízet nemusela. Vychutnal si ji celou snad až ke konečkům prstů na nohou a ona jeho možná ještě víc.


Druhý den už nebyli polda a hlídaná osoba, ale pár a jasně to dávali najevo. Ani jeden z nich si neuvědomil, že to co včera Elsu tak rozhodilo, stále krouží kolem. Dokonce se šli koupat, teprve po návratu ji ztuhl úsměv na tváři. Přes celou stěnu za pohovkou trčel rudý nápis „Přede mnou se nechováš – děvkou!“. Elsa vykřikla a zoufale se pokoušela nápis smazat holýma rukama. Rafael ji rychle odtáhl do kuchyně. „Tímhle ničemu nepomůžeš, raději zavolám naším, aby sem poslali posily“.“To Kenta nezastaví“ vykřikla Elsa a utekla nahoru do své ložnice, kde se zamkla a až do večera nevyšla ven.


Rosado mezitím rozestavil hlídky. Jenomže ono se jako naschvál nedělo vůbec nic. Naštvaně se vyšplhal do Elsiny knihovny, popadl první knihu, která mu padla do ruky, a začal číst. Nakonec ho to všechno natolik zmohlo, že tvrdě usnul. Probudil ho až Elsin srdceryvný křik. „A sakra, ten hajzl to vzal přes střechu“ zavrčel Rosado, popadl svoji zbraň a vyrazil vzhůru po schodech. Za dveřmi ložnice slyšel hrubý hluboký mužský hlas a Elsino zoufalé naříkání. Chviličku poslouchal, pak se začal rozhlížet kolem sem, když tu nad sebou zpozoroval stropní dvířka. Nějakou dobu mu zabralo, než přišel na to, kde se otevírají a pak už se rychle soukal vzhůru pod střechu a dále až na ni. Pomalu se dolezl až k oknu od ložnice a opatrně se spustil na římsu – sice byla hodně úzká, ale byla tam. Pár vteřin balancoval, poté pomaličku nahlédl do ložnice, aby zjistil, jak se věci mají, načež se zhoupl a skočil dovnitř. Sklo jen zařinčelo, Conway se prudce otočil a vypálil směrem k oknu, naštěstí minul – Rosado už mířil přesně.


A za chvíli byl dům plný policistů a vyšetřovatelů. Elsa zabalená v dece seděla na schodišti na terasu, upíjela své oblíbení maté a stále se ještě trochu chvěla, ale viditelně se jí ulevilo. „Tak co, jak se cítíš?“ zašeptal ji do ucha Rafael, který se usadil vedle ní.


„Teď už skvěle“ vydechla Elsa.



Komentáře

Celkem 1 komentář

  • Petra Zubalová 16.10.2015 v 15:33 Evi, děkuji. Tato povídka se mi četla velmi dobře, zajímavě a poutavě jsi ji napsala a zpříjemnila jsi mi dnešní pošmourné odpoledne.


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?