„TAJEMSTVÍ STARÉ DÁMY“

Jednadvacetiletá zdravotní sestra Billie Bradyová se nervózně zahleděla na obstarožní hodiny na protější straně místnosti a zlostně si poposedla „Nevím, co po mě ještě chcete! Já jsem ty podělaný cibule neukradla a na tom si trvám! “ vztekala se. Muž naproti ní si jen ztěžka povzdychl a pravil vážným hlasem „Bohužel, všechny důkazy ukazují na vás, slečno Bradyová.“ „A laskavě se chovejte slušně, jinak můžete na jakýkoliv alternativní trest zapomenout a všechno si to pěkně odsedíte!“ dodal ještě. „Ale pane Kendriku, já to opravdu neudělala. A už vůbec netušim, jak se ty hodinky do mé skříňky dostaly. Taková cenná věc měla být v trezoru. A stejně si myslim, že ste mě zhaftli jen proto, že jsem černá!“ vztekala se dívka dál. Jonathan Kendrik se ještě jednou zhluboka nadechl „Je mi to skutečně líto, slečno Bradyová, ale v současné situaci nemáte jinou možnost než přijmout alternativní trest nebo si těch pár měsíců odsedět.“ Billie se ještě chvilku ošívala, ale pak se přece jen velice opatrně zeptala „A co by tedy obnášel ten alternativní trest?“ „No vida, tak se mi líbíte,“ usmál se policejní kurátor Kendrik. „Jednalo by se o práci ve vašem oboru, O pečovatelskou činnost pro jednu starou dámu.“Billie se nejprve zatvářila poněkud znechuceně, ale za mříže se jí nechtělo a tak nakonec nabídku přijala.

A tak se hned druhý den ocitla ve velkém luxusním newyorském bytě jednadevadesátileté Victorie Mastersonové. Tato elegantní dáma zde vzhledem k omezené pohyblivosti trávila většinu svého času. Obvykle sedávala ve velkém křesle a četla jednu s mnoha tlustých knih z velké knihovny, do které nechala přesunout téměř celou svoji ložnici i pracovnu. Z původní ložnice zůstala jen velká šatna a zbytek navázal na sousední maličký příbyteček pro personál. A právě zde se usídlila Billie, což bylo taky to jediné, co na své nové nedobrovolné práci shledala pozitivním. Jinak jí mezi mohutným starožitným nábytkem, kolečkovými křesly a dalším harampádím moc dobře nebylo. Jakoby to tam na ní všechno padalo. Ten tísnivý pocit nedokázala setřást ani intenzivní prací. Neměla však na výběr a stará paní jí mnoho příležitostí k nějakému dalekosáhlému mudrování nedala. Byla to přísná strohá žena, která zatraceně dobře věděla, co chce a také vše tvrdě a nekompromisně vyžadovala. Netolerovala ani tu sebemenší náhodnou chybičku. A Billie tak nastaly velmi krušné časy.

Přes všechnu namáhavou práci a nehorázné puntičkářství paní Victorie se Billie ve svém novém působišti překvapivě rychle zabydlela. Jenomže náročnost požahů madam Mastersonové se postupem času začala stupňovat. Za každé sebemenší smítko následovala smršť urážek. „Ta baba mě snad má za otroka nebo co.“ Stěžovala si Billie po telefonu panu Kendrikovi, ale ten zůstal neoblomný „Buď Victoria Masterosonová nebo cela!“ zněla odpověď. A tak Bilte, nezbylo než se dál plahočit po obrovském bytě, vše drhnout, utírat, vytírat, luxovat, ba dokonce i dezinfikovat. A právě při úklidu objevila něco, něco co jí vyrazilo dech a definitivně sebralo klidný spánek.

Leštila zrovna mohutný sekretář s velkou prosklenou vitrínou, když náhodou zavadila o jednu ze zásuvek. Něco cinklo a ozdobný koflík ve tvaru hadí hlavy dopadl tvrdě na podlahu. Billie se leknutím málem zastavilo srdce, naštěstí se jí podařilo knoflík vrátit zpět, bez toho aniž by cokoliv poškrábala. Pro jistotu několikrát vyzkoušela, že ten zatracený šuplík jde otevřít a právě v tu chvíli cosi tam uvnitř upoutalo její pozornost. Opatrně tu věc vytáhla na světlo. Bylo to překrásné album vázané v jemné bílé kůži se zlatým zdobením a přenádhernou přezkou. Hotové umělecké dílo. Billie neodolala, a album otevřela.“No co, je čtvrtek a bába je na tom svým srazu čarodějnic, tak co bych se nepodívala.“ Řekla si pro sebe a rozepnula přezku. Čekalo jí však jen zklamání, na vzorně vyvedených stránkách byla jen řada nudných věkem silně omšelých fotografií. Rozladěná Billie se už chystala album uložit zpět do šuplete, když si povšimla jedné stránky, jejíž hřbet nenesl obvyklou zlatou stopu, ale jen černý pruh. Opatrně stránku nalistovala a zůstala na její obsah hledět jako opařená. Byly tam asi šest fotografií osob, které vypadaly, jakoby spaly s otevřenýma očima. A Billie si s hrůzou a děsem uvědomila, že tito lidé nespí, že jsou po smrti. Při bližším pohledu se vyděsila ještě víc! Jedna z osob byla dokonalou kopií Victorie Mastersonové v mladém věku! Dole pod fotografiemi někdo nepříliš zdatnou rukou připsal datum 1825! Ale Victoria je ročník 1925, jinak by jí nebylo devadesát jedna, ale sto devadesát jedna! Billie rychle tuto myšlenku zapudila, zacvakla sponu a vrátila album zpět do zásuvky. Poté dokončila úklid a šla připravovat večeři pro madam.

Myšlenka na album a podivné foto se vrátila až v noci těsně před usnutím a jakoby toho nebylo málo, přidalo se ještě něco. Victoria začala trpět noční samomluvou, která spočívala v tom, že vedla sáhodlouhé noční hovory s jakýmsi Cedrikem! A Billie ze začínala doopravdy bát. A tohle se opakovalo asi tři dny po sobě a pokaždé to znělo trochu jinak a chvílemi to vypadalo, jakoby se Victoria doopravdy hádala se skutečným člověkem. A Billie z toho byla nevyspalá a mrzutá. „Co ta bába blázní, jakoby jí nestačilo, jak mě komanduje, ještě si tu po nocích vyřvává jako trhovkyně.“ Bručela si pro sebe Billie, a chystala se vše oznámit panu Kedrikovi. Na poslední chvíli svůj záměr změnila a vytočila číslo svého bývalého spolužáka ze střední a letitého kamaráda Andyho Hayese.

Andy Hayes byl hubený pihovatý dlouhán a zrzek, jehož vlasy měly neobvyklý tmavý odstín a přesně to na něm Billie vždycky imponovalo, ale skutečný pár ti dva nikdy netvořili. Byli to jen takoví „kámoši z mokré čtvrti“, děcka co společně vyrůstala ve čtvrti nevalné pověsti a nikdo je nikdy nevzal do party. A tenhle Andy teď stál uprostřed obrovského bytu madam Mastersovné, nervózně přešlapoval a vůbec se na to místo netvářil nadšeně. „Tak tohle se mi vůbec nelíbí, něco tu nesedí.“ Pravil po chvilce. „To vím taky, že tady něco nesedí.“ Ozvala se Billie. „Ale tady teď nesmíme být, madam je na to svým srazu jako vždycky ve čtvrtek a to tu smí jen uklízet a nic víc. Takže bude lepší, když půjdeme ke mně, do vedlejšího pokoje.“ Prosila ho Billie se strachem v hlasu.

Když se ujistila, že spojovací dveře jsou zamčené, sáhla pod polštář a vytáhla ono bílo - zlaté album s květinovou přezkou.“Tohle by si asi měl vidět, je to zatraceně divná věc.“ Řekla a opatrně mu album podala. „No, konečně něco hmatatelného.“ Usmál se Andy a hned v albu zalistoval. „Ty mrtvoly jsou na stránce bez zlacení.“ Špitla Billie. Andy si tedy stránku prohlédl,ale nijak fotografie nekomentoval, jen listoval dál, když v tom Billie nadskočila, jako když ji bodne sršeň a vykřikla „To byl on, ten Cendrik, ten chlap, se kterým se madam hádá po nocích!“ a rozklepaným prstem ukázala na fotografii, které zabírala téměř celou stránku. Byl na něm abnormálně vysoký hubený muž s hůlkou, v cylindru a dlouhém černém plášti s hustým plnovousem a malá asi osmiletá dívenka také celá v černém, kterou držel za ruku. Stáli na příjezdové cestě u nějakého velkého starého domu a jako by se tam v tu chvíli zastavil čas. Zvlášť výraz v jejich tvářích působil přinejmenším depresivně, jako by vůbec nic necítili. Nad fotografií čněl ručně vytvořený popisek „Já a Cedrik, poprvé ve Forrest Oaks, 1833.“ Tehdy se zarazil i Andy. „No, Andy, řekni něco, řekni, že nejsem blázen.“ Zanaříkala Billie. „Ne, Billie, určitě si úplně normální, mimo realitu je tu někdo jiný.“ Odpověděl vážně.“ Takže ty si taky myslíš, že na těch pohlednicích je Victoria Mastersonová, a že Cedrik není vymyšlený.“ Šeptala poplašeně Billie. „Tak tohle zatím nevím, ale rozhodně se na to mrknu.“ Odpověděl Andy, pak si příslušné fotografie vyfotil mobilem a byl čas k odchodu, protože se blížila pátá a návrat „paní domu“. Billie a Andy se ještě stačili krátce rozloučit a uložit album na jeho místo – pak už zacinkal soukromý výtah a Victoria Mastersovnová byla zpět.

Ano, Victoria Mastersonová se vrátila z obvyklého čtvrtečního setkání se svými přítelkyněmi a nebyla zrovna v nejlepší náladě. Večeře se téměř nedotkla, sotva promluvila a dost nevybíravým způsobem se dožadovala koupele. Billie ji tedy „naložila“ do sedací vany a odběhla odestlat. A jak tak pobíhala sem a tam, vůbec si nevšimla, že u šuplíku s albem zase chybí úchytka. Zřejmě někam zapadla, protože album bylo ukládáno ve spěchu a teď tu zelo ošklivé prázdné místo. Toho místa by si bývala nevšimla ani Victoria, kdyby její těžké obstarožní domácí kolečkové křeslo nenajelo přímo na odpadlý knoflík. Pak to už jen zaskřípělo a Victorie sebou prudce zacukala „Co to má znamenat!“ vyštěkla jako vzteklý pes. Billie se zoufale pokoušela situaci zachránit, bohužel na všechno už bylo příliš pozdě. Victoria se rázem změnila v běsnící monstrum a vyváděla jako ještě nikdy před tím. „Co to má znamenat!“ opakovala a pak se do Billie pustila naplno. „Ty jedna černá svině! Kdo ti dovolil hrabat se v mých osobních věcech! Jako služka máš uklízet a sloužit! Na nic víc nemáš právo negrině!“ řvala jako pominutá. „A teď mazej do pokoje pro služky a sbal si ty tvý ubohý krámy, protože tady jsi definitivně skončila! Potáhneš tam, kam patříš, do basy – ty černá couro!“ řvala dál. Billie se nezmohla na sebemenší náznak odporu a stále ještě v šoku utekla do vedlejšího pokoje. Ještě zaslechla cvaknutí klíče v zámku – Victoria ji tam zamkla. V slzách se svalila na postel, v hlavě ji hučelo a v celém těle škubalo jako by měla v příští minutě zemřít. Přesně tak se cítila. Nakonec místo balení usnula.

Probudil ji až zvláštní šepot, jakoby se přímo u její hlavy bavily dvě osoby – muž a žena. Ztěžka se posadila na posteli a zamžourala do tmy. V první chvíli vůbec netušila na co vlastně hledí, v zápětí vykřikla a rozběhla se ke dveřím, neboť před sebou spatřila Victorii, bez vozíku! Stála tam jako by nic a vedle ní ten chlápek z fotografie! Ten vysoký hubený vousáč Cedrik! A pak ten obr lehce zvedl ruku a čapnul Billie za vlasy. „Stůj, dnes nikam nepůjdeš! Dnes tě čeká soud! Soud za tvoji drzost!“ pravil přísným hlasem. „Au, au, to strašně bolí!“ zaúpěla Billie „A bude to bolet ještě víc, když se budeš vzpouzet!“ pravila pro změnu Victoria. Poté byla dost neurvalým způsobem připoutána k posteli. „Co po mě chcete!“ upěla Billie. „Tvojí sílu.“zněla strohá odpověď, načež kolem zavládla téměř absolutní tma. Poslední věc, kterou si Billie pamatovala, byl ostrý plamen svíčky a záblesk špičatých bílých zubů v otevřených ústech Victorie Mastersonové. Poté se vše za tlumeného hučení někam propadlo.

Když znovu otevřela oči, nevěděla, zda se jí to celé jen zdálo nebo zda ta hrůzná noc byla skutečná. Na přemyšlení však nebyl čas, Billie si sbalila své věci, trochu se opláchla a napila – k pokoji naštěstí patřila maličká koupelna. Poté se ještě na chvilku posadila na okraj postele a snažila si vše srovnat v hlavě. Věděla, že musí pryč, dřív než si pro ni přijde Kendrik, jenomže nebylo kudy. Spojovací dveře byly zamčené a oknem to vzhledem k jedenáctému patru taky nešlo. A pak ji náhle padla do oka stará skříň, na kterou celou dobu zírala. Rychle vyskočila a pokusila se skříň odsunout, šlo to ztěžka, ale nakonec se skříň přece jen hnula a za ní vykoukly další dveře. Opatrně vzala za kliku, lehce to v nich zapraskalo, zavrzalo, a dveře se otevřely! Billie ještě trochu posunula skříň a protáhla se ven do úzké chodby, do kterého opadalo světlo z velkého okna. A tam, kdesi vzadu spatřila schodiště – popadla své věci a rozběhla se po schodech dolů.

Jakmile opustila dům, zamířila na jediné bezpečné místo – k Andymu. Ten ještě spal a příchodem Billie byl poněkud zaskočen, ale ochotně uvařil čaj a Billie vyslechl. Když mu všechno povyprávěla a trochu se uklidnila, vstal a přinesl nějaké papíry. „Holka moje, buď ráda, že si přežila.“ Řekl. „Trochu jsem totiž pátral, a úplně se té ženské děsím.“ pokračoval „Je to totiž hodně divná osoba. Narodila se v Anglii jako Victoria Garroway, jako malá přišla o oba rodiče a byla dána do opatrovnictví svému strýci, kterým nebyl nikdo jiný než Cedrik Garroway. Podivín, o kterém se šířily podivné historky.“ Vysvětloval opatrně Andy. „Pokračuj prosím“ šeptla Billie. „Žila u něj do svých jednadvaceti v místě zvaném Forrest Oaks tady v USA a pak byla provdána za bohatého Američana Petera Mastersona, byl to takový sňatek z rozumu a pro prachy. Manželství netrvalo dlouho, protože pan Masterson brzo zemřel, okolnosti jeho úmrtí nebyly dodnes vyřešeny.“ Pokračoval Andy. Načež se odmlčel. „Proč si přestal?“ divila se Billie „Protože teď přijde to nejhorší:“ odpověděl Andy. „To zvládnu, pokračuj, prosím“ prosila Billie. „Jde o to, že tohle všechno se odehrálo do roku 1916, kdy Victoria oficiálně zemřela a Cedrik podle oficiálních zdrojů zemřel už v roce 1899! Což souvisí ty podivný historky. Historky o rodině upírů.“ Pravil Andy a opět se odmlčel. Billie na něj jen tupě zírala „To jako, že ti dva jsou upíři, vysávaj lidi a potloukaj se po světě skoro dvěstě let?“ zeptala se opatrně.“Tak nějak to nejspíš bude:“ zabrumlal Andy. V tu samou chvíli Billie prudce vstala a vydala se k nejbližšímu zrcadlu, kde si začala zuřivě prohlížet svůj krk. Nic na něm však nebylo. „Neboj, já už se díval a nemáš tam vůbec nic.“ Ozval se Andy stojící za ní „A taky si pořád vidět v zrcadle.“ Dodal ještě. A Billie se usmála a zhluboka si odechla.

A Victoria? Ta krátce po této události opustila newyorský byt a odstěhovala se neznámo kam.