"Tateův dům"

Je nádherné slunečné nedělní ráno a usedlosti kousíček od osady Hope se do nového dne probouzí rodinka Pierceových - otec Richard už je na nohou od východu slunce, jeho manželka Susan právě uklízí nepořádek od snídaně, který tu po sobě zanechala osmiletá dvojčata Richard a Robin a jako poslední se z pelechu vyhrabala jejich sestra Amy, typická sedmnáctiletá holka s příznačnými manýry. A zrovna dneska vstala, jak se říká „levou nohou“, přesto se oblékla a načinčala jako na bál „Tak dneska mizím do města – mám sraz s Daisy a vy se tu klidně dál vrtejte v tom smradlavym hnoji“. Matka ji chtěla rázně usměrnit, ale otec jí zarazil slovy „Klid Susan, jen ať si jeden kam chce, ale pod jedinou podmínkou, že si konečně nechá vyměnit to přední sklo a pěkně za svý“. Amy se sice nespokojeně zašklebila, ale nakonec kývla a rychle vyrazila směr Anchorage – tam chodila do školy a dokonce si za ten rok a půl co trčí v té pro ni příšerné díře, našla i pár kamarádů čímž se její šok ze stěhování z New Yorku na Aljašku alespoň nepatrně zmírnil.

Jenomže o to stěhování přes celé „Státy“ bylo neodvratně nutné – psychický stav jejího otce byl natolik vážný, že dal raději výpověď a koupil pro svoji rodinku útulný dům až na Aljašce – dům, jemuž místní starousedlíci z Hope říkali „Tateův“ a vzpomínali, jaká ta bývala nádherná farma a tu se teď Richard Pierce pokouší znovu vzkřísit a jeho žena je mu při tom velkou oporou neboť sama na farmě vyrostla. Prostě to na první pohled vypadá jako dokonalá rodinná idylka a bylo by tomu tak i nadále nebýt jedné události z večera té samé prosluněné neděle. Ricky a Roby si totiž na své máti vyškemrali zmrzlinu a tak všichni tři vyrazili do jediného krámku v osadě. Kluci pobíhali mezi regály a Susan zrovna vybírala nějaké sladké brambory, když se jí protrhl sáček, začala tedy sobory sbírat a vrazila při tom do velmi podivného hubeného vousáče snad válečného veterána z Vietnamu „Pozor, ať si neublížíte madam“, řekl klidně „Vy ste před rokem koupila Tateův dům, není -liž pravda, pak mám pro vás jedinou radu – rychle pryč je-li vám život milý, ale tam v tom domě nezůstávejte už ani den – je cesta do pekel madam.“ A jak to dořekl, zmizel stejně podivně, jako se objevil“. Susan stála jako opařená s bramborami v ruce, kluci těsně vedle ní. Naštěstí včas zasáhla prodavačka „To chce klid paní Pierceová, to byl jen náš Duke Welington, on je trošičku pomatený víte, a poslední dva roky byl dokonce zavřený na psychiatrii. A Tateova domu se nemusíte vůbec bát jen to jen stará mléčná farma, nic víc.“ Takto uchlácholena Susan rychle nakoupila a víc na toho podivného mužíčka nemyslela, zato klukům to nedalo a týž večer prošmejdili celý dům i přilehlé pozemky, ale nikde nic – žádná „pekelná jáma“ a tak se naštvaně vraceli zpět – v jednu chvíli musel Roby odskočit do křovíčka a vzápětí se rozkřičel „Honem, Ricky, myslím, že jsem to našel“. V křoví se ukrývaly zbytky starého oplocení a kousek od nich se cosi černalo, něco jako prázdná studně. Kluci se zvědavě nakláněli do hlubiny. „To by chtělo pořádný lano nebo provazovej žebřík, baterky a tak“ šeptali si pro sebe. Kdyby jen tušili, co vlastně odkryli…

Už následující ráno celou naší rodinkou pěkně zacloumalo. Děti pospíchaly do školy a Susan do práce, Richard měl dost práce na farmě. Při snídani bylo nezvyklé ticho, protože Amy dostala trest kvůli včerejšímu pozdnímu příchodu, když tu náhodu zvedla oči k hodinám a vykřikla „Ježišimarja, fotografie!“ Všechny jejich rodinné fotografie pověšené na protější zdi byly totiž vzhůru nohama. A vina hned padla na kluky, ale ti se bránili, až byl čas jet do školy a na celou záležitost se zapomnělo. Další na sebe však nenechala dlouho čekat a vybral si ji Richard, který se šel před obědem trochu opláchnout a v koupelně na zrcadle ho přivítal nápis rtěnkou „Táhněte z mého domu vetřelci!“ A Richard to považoval za další kanadský žertík svých synů a dál tomu opět nevěnoval pozornost a opět byl až podezřelý klid až do půlnoci, kdy celý dům vzbudil křik, který vycházel z pokoje kluků, které našli schoulené v koutku. „Co se, proboha děje?“, tázal se vyděšený otec. „Byla tady taková strašně ošklivá špinavá ženská a křičela na nás, že máme odtáhnout a taky měla nůž.“, vzlykal Ricky. „Ale no tak, asi se vám něco zdálo“ konejšila je matka „Oboum dvoum to samé“ skuhral Roby. Nakonec u nich musel Susan zůstat, dokud znovu neusnuli. Až do rána byl pak v domě realitní kli, dokud se pro změnu ozvala Amy – na zrcadle byl další vzkaz „Táhněte, nebo ty vaše parchanty podříznu jako slepice!“ a pak se znovu ozvali kluci „Maminko, maminko něco je s naší skříní“ hulákali jeden přes druhého. A opravdu, ze skříně trčel obrovský nůž na sekání masa a jakoby toho nebylo dost, veškeré nádobí našli rozmlácené v kuchyni na podlaze a stejně tak rodinné fotografie, nábytek a další. A tak se rodinka narychlo balila a prchala do Anchorage, kde objevili celkem slušný hotel a k Susaninu překvapení se tam opět zjevil Duke.

„Tak už taky prcháte jako ti před vámi, ale já sem vám to říkal, že to pekelná brána, já tam byl, když z toho dělali muzeum - zem se tam propadala na každym kroku a páchlo to tam smrtí!“ děsil ji stařík.“Pane Wellingtone, proč mi tohle říkáte, proč mi raději neřeknete, co se tam doopravdy stalo“ zoufala si Susan. „Tak na to si budete muset přijít sama, paninko, od toho já dávám ruce pryč.“zaskuhral Duke a zmizel. To už Susanino zoufalství dostoupilo vrcholu, Richard se pokoušel pomoci, ale bohužel realitní kancelář, která jim zprostředkovala koupi domu, přestala ze dne na den existovat. Jejich bezmoc ukončil až Amyn návrat ze školy „Mami, tati na to strašný místo se už nesmíme nikdy vrátit. Je prokletý, protože se tam vraždilo!“ chrlila ze sebe sotva popadala dech. „Amy drahoušku napřed se uklidni a pak nám to všechno vysvětlíš.“ Uklidňovala ji matka. Amy si tedy sedla na pohovku, trochu se napila vody, pak z tašky vytáhla jakési papíry a začala vyprávět příběh manželů Morrise a Sheyly Tateových prvních majitelů farmy, na který narazila náhodou, když se pokoušela zbavit se dotěrných internetových reklam.

Tihle Tateovy žili na farmě po generace už od roku 1901, kdy byla farma postavena a vše běželo jako na drátkách, než farmu převzal Morris, ale i jemu se dařilo, jen ten potomek jaksi nepřicházel, až někdy v roce 1940 se stal zázrak a Sheyla ve svých pětačtyřiceti konečně porodila dítě jménem Mallory. To jméno bylo vybráno nejspíš úmyslně, protože znamená „nešťastník“ a stav dítěte tomu odpovídal. Porod byl totiž dle dostupných informací velmi komplikovaný a Sheyla málem nepřežila. Děcko bylo promodralé a ani narychlo přivolaný lékař nebyl schopen určit, jestli se jedná o holčičku nebo chlapečka a vzhledem k jeho žalostnému stavu předpokládal jeho brzkou smrt, ale dítě přežilo a bylo vychováváno jako chlapec, ke kterému mělo přece jen blíže, tím však utrpení jeho rodičů jen začalo, protože se u něj projevila porucha, kterou bychom dnes diagnostikovali jako těžkou formu autismu. Chlapec byl jen těžko zvladatelný, často prý jen seděl a tloukl hlavou o stěnu. Jeho matka propadala čím dál tím většímu zoufalství a nenávisti vůči sousedům, kteří měli zdravé děti. A když bylo Mallorymu 8 let - sotva se naučil chodit, vůbec nemluvil, jenom chrčel, začal z ničeho nic rozbíjet to nejlepší nádobí, Sheyla doslova zešílela – popadla sekáček na maso a nebohého Malloryho podřízla jako slepici, jeho tělo pak hodila do starého napajedla pro dobytek. Když se vrátil manžel, řekla mu hned pravdu, okamžitě běžel ke studni a jakmile se nahnul, aby lépe viděl dovnitř – bodla ho Sheyla do zad a shodila dolů a pak obrátila nůž proti sobě a také skončila ve studni. Pak přišly silné lijáky a studna zmizela z povrchu zemského. Policie se pokoušela Tateovy nalézt, po marných pokusech vše zdali a farma byla prodána pěti bratrům Cooperovým, kteří ji vzorně vedli bez jakýchkoliv problémů, ale ani jeden neměl vlastní potomky, proto byla farma po smrti posledního z nich částečně zbořena a přestavěna na muzeum, které však nebylo kvůli zemětřesení v roce 1964 a následným propadům půdy nikdy otevřeno veřejnosti a později, když se situace uklidnila, vystřídal se tam nespočet nájemníků, ale nikdo nevydržel víc než 2 roky. „Kromě bratrů Cooperových, ti neměli žádné potomky a tak je ta stará čarodějnice nechala na pokoji“ dodala ještě Amy. „Tak tohle se musí někam hlásit a prověřit“ vysoukal se sebe překvapený otec. A taky se to ohlásilo a o staré studny nakonec vlezli hasiči a ne Ricky s Robym, a k velkému překvapení vše zde v jakémsi tunelu vyhloubeném vodou nalezli pozůstatky tří lidských těl, studna byla následně zasypána, farma stržena - na místě hlavní budovy byl postaven skromný pomníček třem nešťastným lidem.

A Pierceovy, ti už zůstali nadobro v Anchorage a tyto temné události události ze svého života rychle vytěsnili.