"VETŘELCI"

Neustále jednu otázku musím si klást

Proto odvážila jsem se o tom psát

Co na za příchozí podivné

Do Evropy neustále hrne se?

Jaká sílá podivná jejich mysl vymývá

A na moře je posílá?

Co hledají zde v našem světě?

Vždyť tam u nich je všechno na ruby

Snad nemají skývu do huby

Snad zapálili jejich rodné domy

A sebrali jim důstojnost?

To však v jejich očích málokdy zračí se

Je to sémě dračí, divoké, co umí jen brát

Možná kruté zdá se, co teď musím psát

Leč oni už si vzali víc než jen celou ruku

A cpou se dál i přes mrtvoly

Nikdo se však nesnaží je zastavit

A ukázat jim jinou cestu

Naopak – zavřeš dveře, a oni se ti všichni oknem vrátí

A lítost už ani děti nevzbuzují

Vše se do propasti řítí a nenávist se stupňuje

Přesto člověk nechce zůstat bez srdce

Rozum však bez přestávky klade další otázky:

„Jsou to ještě chudáci prchající před válkou,

Nebo lidští vetřelci pod maskou?“