"Vzpomínka na Aljašku"

Často si vzpomenu na mou „Nangialu“

Na zemi ohníčků a bílých nocí

Nemohu si pomoci a slzy do očí se mi tlačí

Při vzpomínce na moře, orly a skály

Stále cítím chlad z ledovce tam někde v dáli

Tam v dáli, kde ohromeni údivem často jsme stáli

Tam, kde dobří lidé žijí – hosté na medvědím území

Kde každý kout co obraz skvostný jest

Jakoby všem mělo zvláštní svatozář

Proto vroucně přeji si:

„Země krásná i drsná nechť navždy zachováš si svoji tvář!“