VZTEK

Mám vztek, že nejsem jako jiní

Mám vztek, že sem pořád sama

A pořád se ptám, kdo za to může ?

Já, nebo někdo jiný ?

Nebo snad dávná rána ?

Tisíce otázek a stále žádná odpověď

Proto mám vztek – na věci, na lidi

Leckdy i na celý svět.

Přesto stálé doufám a nevzdávám se

Snad jednou přejde mě ta zuřivost

A jinak budu hledět na život

Snad jednou najdu i duši spřízněnou

A budu volná.