MOJE POVÍDKY...aneb už nechci psát do šuplíku

"Zazděné dveře"

Publikováno 04.06.2018 v 22:20 v kategorii POVÍDKY, přečteno: 4x

....konečně zase povídka...


Johnu Patrickovi MacKanzie právníkovi uznávaného londýnského bankovního bylo rovných třicet let, byl to rázný a pohledný mladý muž, který se po letech vrátil do rodného domu, do Eagle Nest. Bohužel nevrátil se za zrovna příznivých okolností. John MacKanzie po dlouhých letech mimo domov dorazil na pohřeb svého otce – finančního magnáta Richarda Willama MacKanzie. Matku již John neměl, zemřela, když mu bylo sotva jedenáct let a neuplynul ani roku, když se od otcovy přízně vetřela nová žena Moira Giffordová. Tato žena byla o mnoho let mladší než sir Richard. O to prohnanější a úskočnější byla její povaha. Během krátké doby si sira Richarda „omotala kolem prstu“ natolik, že ji požádal o ruku a svého jediného syna Johna poslal na internátní školu. Johnovy bylo tehdy asi patnáct let a celou situaci nesl velice těžce, ale časem si na odloučení zvykl a vypracoval se až na špici. Návrat do Eagle Nest již vůbec neplánoval, protože opětovné setkání s druhou ženou jeho otce ho naplňovalo odporem. Jeho plány však byly zničeny zprávou o náhlém otcově úmrtí. Zprvu váhal, ale nakonec přece jen na otcův pohřeb dorazil, ale ještě předtím navštívil správce rodinného majetku Edwarda Jenningse, který už však správcem nebyl! Na přání lady MacKenzie byl ustanoven správce nový, jistý Ivan Starsky. Překvapující byl i stav rodinného impéria, které se podle všeho nacházelo těsně před krachem. John byl to zprávou otřesen a odhodlán stav co nejdříve změnit. Poté již pospíchal na obřad, který proběhl v podivném až mrazivém tichu. Jediná osoba, která vyřazovala alespoň trochu lidskosti, byla mladičká manželka nového správce Mary Elisabeth Starsky. Křehká žena se světlými vlasy a tmavýma očima, která Johna okamžitě zaujala, a dlouho nemohl dostat její obraz z hlavy. Onen obrázek ho na chvíli opustil teprve po vstupu do rodinného sídla, kde ho čekalo další nemilé překvapení – dveře do otcovy pracovny byly z nějakého nepochopitelného důvodu zazděny! Ihned se začal pídit po příčině, ale dostalo se mu pouze nepříliš celistvé odpovědi v tom smyslu, že zazdění dveří nařídila lady MacKenzie bezprostředně po smrti sira Richarda, který skonal právě ve své pracovně, když údajně sepisoval nějaké důležité listiny. Moira ho tam ráno objevila a od té doby odmítala do pracovny vkročit, že prý jí to tam všechno jejího milovaného muže připomíná a hned jak bylo tělo sira Richarda odneseno, nechala zazdít dveře. Víc o tom nikdo nevěděl a John se již raději na nic neptal a odebral se do svého pokoje, kam si nechal donést i večeři, protože na další přímé setkání s Moirou už neměl sílu. A vůbec cítil se hodně unavený, takže krátce po večeři tvrdě usnul. Kolem půlnoci ho však vzbudily podivné zvuky odněkud z přízemí. Sešel tedy dolů až k hlavnímu vchodu, kde zůstal stát jako opařený, protože ony podivné zvuky zcela jasně ze zazděné pracovny! Chvíli napjatě poslouchal, když tu se rozrazily vchodové dveře a dovnitř vstoupila Mary Elisabeth celá udýchaná, uslzená a cosi svírala v levé ruce. John se jí pokusil oslovit, ale žena ho vůbec nevnímala a pokračovala po schodišti nahoru. John se opatrně vydal za ní, ale zahlédl už jen cíp jejího županu mezi dveřmi jejího pokoje, ze kterého se vzápětí ozval drsný hlas její manžela. John váhal, zda nemá zaklepat, ale nakonec nataženou ruku zase uvolnil a raději se vrátil do svého pokoje a spal tvrdě až do rána.



Ráno bylo krásné, slunečné a svěží a nedělo se vůbec nic zvláštního. Snídaně proběhla za hrobového mlčení. Jediný, kdo promluvil, byla Moira, která všem suše oznámila, že závěť Sira Richarda MacKenzie se bude otevírat následujícího dne přesně v deset hodin zde na Eagle Nest v malém salónku. Poté se všichni rozešli a John zamířil do zahrady, protože nutně potřeboval na čerstvý vzduch. V zahradní besídce však již někdo se děl. Byla to Mary Elisabeth. Seděla tam úplně tiše, v rukou třímala nějakou knihu a zasněně hleděla kamsi do dálky. „Dobré ráno, nerad vás ruším při rozjímání, ale už jsem také potřeboval dostat trochu čerstvého vzduchu do plic.“ Řekl zdvořile John. „Klidně si přisedněte, vždyť jste tu doma, pane MacKenzie.“ Klidně mu odpověděla Mary. John se tedy usadil na protější lavici a dříve než se stačil nadechnout, ozvala se Mary sama.“Patrně vás zajímá ta moje včerejší noční epizoda.“ Pravila opět s tím zvláštním klidem v hlase. „Tak věřte, že se nic tragického nestalo. Byla jsem pouze pro pouzdro s léky pro mého manžela. Zapomněl si ho totiž tady v této besídce a manžel musel bohužel dlouho čekat, což ho pochopitelně popudilo. Víc za onou událostí opravdu nehledejte.“ Vysvětlovala dlouze. John jen nevěřícně zíral. „A nyní mě prosím omluvte, ale musím ještě zařídit spoustu věcí, než se manžel vrátí z města.“ Dodala ještě. John se tedy také zvedl k odchodu „Když dovolíte, rád vás doprovodím.“ řekl konečně. „Váš doprovod není třeba. Již se tady na Eagle Nest docela dobře vyznám.“ Odpověděla Mary. John jí však stále následoval a Mary začínala být poněkud nervózní. „Znovu vám opakuji, že vše zvládnu sama, pane MacKenzie!“ pravila ostře a rázně odkráčela směrem k domu. John se ještě chvíli toulal zahradou a zpět do svého pokoje se vrátil až těsně před obědem a k jeho velkému překvapení tam na něj čekala obálka. Ležela na posteli, velká, bílá a bez adresy. John ji okamžitě chvatně otevřel a začal číst. Dopis byl napsán drobný úhledným písmem, někým, komu na Johnovi evidentně velmi záleželo, protože celé to psaní bylo vlastně jednou velké varování. Psalo se zde o smrti Sira Richarda, která prý nebyla náhodná ani se nejednalo o záchvat mrtvice či jiné nemoci. Dle tajemného pisatele či pisatelky, byl Sir Richard MacKenzie zcela jistě úkladně zavražděn! A Johnovi se začínala točit hlava a musel se posadit, ale dopis přece jen dočetl až do konce, kde nade vším čněla jedna věta „Johne MacKenzie, je-li vám život milý, opusťte Eagle Nest ještě před otevřením závěti!“



John byl v naprostém šoku a okamžitě mu v hlavě vyvstala myšlenka na tajemného pisatele, který mohl být kdokoliv. Pokoj si John zásadně nezamykal, protože neměl co skrývat ani žádné zbytečné cennosti s sebou nikdy nevozil. A tak stále mudroval, až ho vyrušil zvonek ohlašující oběd. John se ze všech sil snažil zůstat klidný, ale celou dobu všechny sledoval a pokoušel se odhalit pisatele dopisu psaného zeleným inkoustem. Na nic neobvyklého však nepřišel, zato si umínil, že se za každou cenu dostane do otcovy pracovny. Vzpomněl si totiž, že hned vedle pracovny je ještě jedna místnost, jakási knihovna, kterou lze projít do pracovny. Tohle tajemství znal pouze Sir Richard a John, nikdo jiný. John tedy vyčkal, až Moira a Starsky odjedou do města a pak zamířil k pokojům služebnictva, do míst, kde si majordomus odkládal klíče. Byly tam a starý Benson chrápal na gauči ve svém pokoji, dveře dokořán a v ruce třímal prázdnou láhev whisky. John se spokojeně zašklebil, protože věděl, že cesta je volná.



Do otcovy knihovny vstoupil co nejtišeji, a ihned začal hledat tajný vchod. A nějakou dobu mu trvalo, než našel ten správný regál a konečně vstoupil do zazděné pracovny, která byla téměř prázdná, na první pohled v ní nebylo podezřelého a tak se jen tak rozhlížel kolem dokola. Z dříve přepychové pracovny zůstaly jen regály s knihami a jedna stará židle. John si nahlas povzdychl a měl se k odchodu, když tu mu cosi padlo k nohám. Byl to list papíru s hlavičkou Eagle Nest. John list opatrně sebral a vyšel z pracovny ven. Vše pečlivě zavřel, zamkl knihovnu, a klíče vrátil zpět na háček. Poté si sbalil pár nejnutnějších věcí a vyrazil do města do města za Jenningsem. Napadlo ho, že bývalý správce bude vědět víc a dost možná jen on autorem záhadného dopisu.



A tento „výlet“ se ukázal být klíčovým, Jennings sice nebyl doma, zrovna odjel až do Londýna. Přítomen byl však jeho zástupce, který Johnovi velice pomohl. Jednalo se o to, že John celou cestu vlakem tupě zíral na ten kus papíru z pracovny. A až téměř v polovině cesty si všiml, že ten papír není úplně čistý a rychle hledal po kapsách tužku. Nakonec odněkud vyšťáral jednoho špačka a celý rozechvělý celou stránku lehce obarvil a před očima se mu jako zázrakem jevila část nějakého úředního dokumentu. Při bližším pohledu si John uvědomil, že se dívá na část nové závěti svého otce. Na dokument, který by mohl být jasným motivem pro vraždu a tento objev předložil Jenningsovu zástupci.


Po návratu Eagle Nest se John v hale málem srazil s Mary, která tu nervózně pobíhala sem a tam. Johnův návrat jí evidentně šokoval. „Jak to, že jste se vrátil! Proboha Johne, vždyť vám jde o život!“ vykřikla zděšeně. „Anebo jste nečetl můj dopis!“ pravila rázně. „Tak to jste byla vy, ten tajemný fantóm, který mi napsal ten dopis.“ Usmíval se John. „Za to vám pochopitelně děkuji, ale odjet rozhodně nehodlám. Musím celou tu záležitost vyřešit a vy mi můžete být nápomocna, tedy pokud na to máte odvahu.“ Odpověděl John a Mary překvapivě souhlasila. „Pomohu vám ráda, Johne, protože vy máte ještě naději, ale já už bohužel nikoliv. Já už jsem definitivně ztracená existence a otrokyně Ivana Starskyho.“ Pravila rozechvělým hlasem. „Ale no tak, Mary, snad to s vámi nebude tak beznadějné.“ Usmál se na ní John a lehce si pohladil po tváři. Mary se konečně usmála. „Pokusím se, ale vy na sebe dávejte dobrý pozor. Hlavně na to co jíte a pijete, protože z toho co se mi podařilo zjistit, byl vás otec nejspíš otráven.“ Řekla poněkud přísně. „No dobrá, dám na sebe pozor a vy zase dávejte dobrý pozor na Moiru. Mám takové tušení, že o sobě dá brzo vědět.“ Řekl ještě John a s tím se ti dva rozešli.



A tu noc se ze zazděné pracovny znovu ozval ten podivný šramot a skřípání. John napjatě poslouchal a pak kdosi zaklepal na dveře jeho pokoje! Byla to Mary. „Nerada vás budím, Johne, ale před chvílí jsem viděla Moiru a mého manžela, jak vstupují do té místnosti vedle pracovny a pořád jsou ještě tam!“ šeptala vzrušeně. „Tak to je přesně to, co jsem potřeboval vědět.“ Vykřikl John, políbil zmatenou Mary a vyběhl z pokoje. Zastavil se až přede dveřmi do knihovny. Trochu se vydýchal a opatrně vešel dovnitř. Tajný průchod byl otevřený a v pracovně se svítilo. John potichu vešel a spatřil Moiru a Ivana Starskyho jak zuřivě prohledávají knihu po knize. „Dobrý večer vážení!“ pravil John hodně nahlas. Ti dva u regálů s sebou prudce trhli. „Jestli hledáte novu závěť mého otce, tak tu tady nenajdete. Máj ji totiž otcův bývalý správce Jennings. Byl jsem u něj včera odpoledne, nebyl sice doma, ale jeho zástupce mi existenci nové závěti potvrdil.“ Šklebil se John na Moiru, která byla bledší než stěna za ní.



Utéct se těm dvěma naštěstí nepovedlo, protože Mary pohotově uvědomila policii a ta si ty dva neprodleně odvezla. A drsné odhalování pokračovalo, protože správce Jennings nedojel do Londýna jen tak. Jennings totiž zamířil na Scotland Yard s udáním Ivana Starskyho a jeho sestry Varvary, známé spíše pod jménem Moira Giffordová a mnoha jinými jmény. Jennings oba podvodníky a vrahy poznal podle jedné starší fotografie v novinách.



A tak na ty dva čekala oprátka a na Johna a Mary svoboda a nový život za mořem. John MacKenzie sice své dědictví oficiálně přijal, ale nemovitosti včetně Eagle Nest rozprodal, část investoval. Zbytek posloužil na cestu do Ameriky a také pro Mary na zrušení nečestného sňatku. Pro krásnou Mary Elisabeth, která se krátce poté stala ženou Johna MacKenzie.




A zazděné dveře? Ty nechal John znovu otevřít, pro nové majitele Eagle Nest.



Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?