"Žena ve tmě"

Je vlahý letní podvečer a manželé Sophia a Diego Alvarezovi se horečně chystají na slavnostní obchodní večírek, který pořádá Sophiin otec – vážený a bohatý obchodník Steward Caulfield, jehož jediná dcera se překvapivě provdala za „obyčejného policajta“ ještě ke všemu s latinskoamerickými kořeny a kupodivu jim všechno klape jako málokomu. A dokonce si již stihli pořídit společného potomka – roztomilou dcerku jménem Annabelle Rose, které bylo nedávno šest měsíců. Teď s ní laškuje její chůva Maggie Hortonová a rodiče zatím pobíhají kolem a pokřikují na sebe „Miláčku, nevíš, kde má tu drahou slavnostní kravatu!“ – „Ale, drahoušku, na tuhle akci si musíš vzít smoking a k tomu se hodí jedině černý motýlek“ a tak pořád dokola, až to chvílemi vypadalo, že ti dva vůbec nikam neodjedou, ale nakonec přece jen odjeli, ale ještě před tím zahrnuli chudáka Maggie spoustou nařízení a bezpečnostních pokynů.

„Dělaj, jakobych tady byla poprvé“ zabručela si Maggie pro sebe a usmála se na holčičku, která mezím usnula a tak jí odnesla do její postýlky a sama se natáhla s knihou opodál jako obvykle. A ke své smůle zcela nečekaně za chviličku usnula také, když se vzbudila, zjistila, že už je hluboká noc a od moře se žene bouřka, chtěla tedy vstát a jít zkontrolovat svoji svěřenkyni a okna v domě, když si všimla, že se ve tmě něco hýbe. Ale než stačila jakkoliv zareagovat stále před ní jakási hubená, úplně promočená ženská oblečená jen v tenkých bílých letních šatech. „Jak ste se sem dostala!“ vykřikla Maggie „Co je ti po tom “ zavrčela ta ženská „Přišla sem pro svoje dítě, když tě to tak zajímá, tak ho sem koukej přinést – nebo uvidíš!!!“ křičela dál a v tmě se zablesklo cosi jako čepel velkého nože. A to už Maggie na nic nečekala a několika skoky se octla v dětském pokoji a zamkla za sebou dveře. Ještě chvíli bylo slyšet nasupené funění té podivné ženštiny a pak ostré vzdalující se kroky bosých nohou. Maggie ještě chvíli počkala a pak se i s dítětem v náručí vrhla k telefonu.

Mezitím se manželé Alvarezovi snažili nějak se zabavit na onom slavném bussinesmenském večírku, ale ani jednomu se to moc nedařilo. Sophia byla mírně rozčarovaná výběrem hostů a pořád opakovala „Ten táta už asi definitivně zešílel, když pozval tyhle lidi“ a Diego si zase neustále stěžoval, že si mezi „tou smetánkou“ pořád připadá jako „nahý mezi dobytkem“ za což ho chtěla Sophia vyhubovat, ale nedostala se k tomu, protože jí zazvonil mobil. „Maggie, co se stalo. Rozumím, hned jedeme domů“ vychrlila ze sebe překotně do mluvítka. „Co se stalo“ zeptal se Diego vida její ustrašenou tvář. „Musíme domů, Maggie přepadla nějaká šílená ženská, která chtěla unést naší Bellu!“

Když dorazili do domu na pláži, byla už na místě policie a hned Diega informovali „Tak to vypadá, že se k vám opravdu někdo vloupal a dostal se nejprve do vaší pracovny. A podle mokrých stop usuzujeme, že dotyčná osoba pak pokračovala docela najisto tedy do pokoje, kde spala vaše dcera, ale naštěstí včas zasáhla vaše chůva a všechno dobře dopadlo. Jenom ta chůva je z toho ještě celá v šoku“

A měl pravdu, Maggie seděla v kuchyni, a stále se ještě třásla po celém těle. „Proboha Maggie, jsi v pořádku?“ strachovala se Sophia „Ano, snad ano“ řekla stále ještě lehce rozklepaným hlasem Maggie. Mezím se u domu nečekaně objevila sousedka Alvarezových -Sheyla a razantně se dožadovala vstupu. Ale Diego ji nepustil a tím události bouřlivé noci skončily.

Druhý den dorazila Maggie k výslechu, už byla mnohem klidnější a ihned Diegovi nabízela, že se hned vrátí do práce, ale ten o tom nechtěl ani slyšet a raději se věnoval sestavováním identikitu útočnice, což se ukázalo být velmi komplikované, protože Maggie onu ženu viděla velmi krátce a hlavně ve tmě, přesto si dokázal vybavit pár detailů z momentu, kdy ženu ozářil blesk. I tak se ukázalo, že stop a informací vedoucích k dopadení pachatelky je žalostně málo a Diego začínal zuřit, protože mu pořád scházelo to nejpodstatnější „MOTIV ČINU“.

A i když on i jeho kolegové doslova „dřeli dnem i nocí“ výsledek se stále nedostavoval a ani Sophie nijak nepomohla – při pohledu na možný portrét podezřelé jen prohlásila “Tak tu jsem nikdy v životě neviděla“. A tak se všechno podivně vleklo a prvotní nadšení pozvolna opadávalo zato nadšení a ochota sousedky Sheyli se stupňovaly, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Snad jen Sophia se jednou zarazila a jen tak mimoděk prohlásila „Co to do tý ženský jenom vjelo, vždycky nás ignorovala najednou tolik péče, dokonce i malou chtěla hlídat, než se dá Maggie do pořádku“ mudrovala.

A od té chvíle byl Diego jako vyměněný a rozhodl se si onu pečující sousedku důkladněji prověřit – Sophia se sice hodně divila, ale pátrání konečně přineslo výsledky. Ukázalo se, že dotyčná se vůbec nejmenuje Sheyla Sageová ,ale Barbara Woodsová a dlouhodobě se léčila s vážnou psychickou poruchou, která se u ní projevila poté, co za dramatických okolností přišla o dítě. „Ale co s ní mám společného já“ divila se Sophia, kterou si Diego pozval na stanici. „Potřebuji, abys si prohlédla pár fotografií, nic víc“ Sophia už nechápala vůbec nic, ale fotografie si ochotně prohlédla „Bohužel, žádná mi nic neříká“ řekla po chvíli zklamaně, ale pak se přece jen vrátila k jedné z nich „Počkej chviličku, tuhle tvář jsem už někde viděla, ano tehdy v porodnici, matně si vybavuji, že se tam nějakým záhadným způsobem dostala nějaká pacientka z psychiatrie, vím, že se snad poprala s personálem, ale víc ti opravdu neřeknu“ „To nevadí, drahoušku, víc už nepotřebuju, tedy vlastně ano MAGGIE!, usmál se Diego a šibalsky na svou ženu zamrkal.

…o něco později v domě Alvarézových :

Maggie se konečně vrátila ke své práci a pokojně uspává malou Annabelle, na okolní krajinu pozvolna padá noc a v domě je až nezvyklé ticho. Všechno jakoby nasvědčovalo tomu, že se vše vrátilo do starých kolejí. Ale něco je přece jen jinak, k domu se blíží osoba celá v černém, teď pozvolna stoupá po schodišti a již vstoupila do velké ložnice a jde dál, bere za kliku dětského pokoje a již je uvnitř a vrhá se na Maggie a dítě, když tu najednou někdo rozsvítil světlo!!! Před šokovanou osobou stojí Diego s pistolí v ruce „Ruce vzhůru a čelem ke zdi, Sheylo Segeová tedy vlastně Barbaro Woodsová“ Osoba se už ani nebrání, sundává si kapuci a poslušně se otáčí ke zdi, teď dostává želízka a je odváděna Diegovými kolegy ven z domu.

Až nyní si Diego hluboce oddechl a otáčí se k Maggie „Děkuji, byla jsi moc statečná“ „Není zač, udělala jsem to pro vás ráda“ usmívá se Maggie s panenkou v ruce.

A jak to vlastně všechno bylo? Sheyle tedy vlastně Barbaře se podařilo nějakým způsobem legálně opustit léčebnu, pak si změnila totožnost, aby nebyla se svou minulostí nijak spojována a přestěhovala se do volného domu na pláži a pečlivě sledovala Alvarézovi, jejichž dítě si vyhlédla už tehdy při svém útěku v porodnici. A sledovala i jejich chůvu, na jejíž místo se zamýšlela dostat, proto jí tehdy v noci tak vyděsila – domnívala se, že dívka vše rychle vzdá a ona se tak dostane přímo k dítěti. Její plány však zhatil Diego a především narážka jeho ženy na přehnaně pečující sousedku, ženu, která se zjevila jakoby odnikud.

A tím tento příběh končí, Barbara Woodsová se vrátila zpět do léčebny a život Alvarézových se opět navrátil do původních kolejí.