"Zimní příběh"

Girdwood, Aljaška – je pár dní po vánočních svátcích a sedmiletý Jimmy Cooper nadšeně leští svůj nejkrásnější dárek – novou motokáru. Místní starousedlík Joe ho pozoruje z terasy svého domku a z ničeho nic zahuláká „Tak myslím chlapče, že se hned tak nesvezeš, žene se sem totiž pořádná sněhová bouře“. „Ale no tak, Joe nestraš ho“ ozvala se Mary – Jimmyho matka. „A ty toho už také nech a raději semnou pojď do města“ obrátila se k synovi. A tak šli a ani jeden z nich netušil, co jim osud přichystal.

V městečku se zdrželi jenom krátce, přesto to stačilo na to, aby se Jimmyho chování zcela změnilo. Chlapec byl najednou podivně tichý a odtažitý avšak než to stačila zaregistrovat Mary, byl Jimmy pryč. Prostě a jednoduše najednou zmizel a nebyl nikde k nalezení. Zoufalá Mary prohledala celý dům i nejbližší okolí, ale nikde ani stopa. Pak už se vrátil i Jimmyho otec Greg a marně se snažil svoji ženu uchlácholit. „A dívala ses opravdu všude?“ ptal se starostlivě, ale Mary nereagovala, jen seděla zhroucená na schodech a tupě zírala do zdi. „Proboha Mary, tak už něco řekni!“ úpěl Greg. „Stalo se snad něco, něco ošklivého co bych měl vědět“ hučel do ní dál. A v tu chvíli Mary náhle vyskočila a vykřikla „Že ona mu to vyžvanila!“ „Kdo a co, já ti vůbec nerozumím“ koktal překvapený Greg „No přeci ta bába Melonyová, právě jsem si uvědomila, že dnes mluvila s Jimmym a a to dost dlouho. A tak mám strach, že mu vytroubila všechno o jeho skutečném původu, to že je adoptovaný a určitě mu to neřekla zrovna moc hezky“ vysvětlovala Mary. „Možná máš pravdu, já úplně zapomněl, že jsi o tom chtěla s malým mluvit“ rozpomněl se Greg. „Ale teď je stejně nejdůležitější kluka najít, obávám se totiž, že starý Joe měl s tou bouří zase jednou pravdu.“

A bylo to tak, protože venku už začínalo sněžit. A tak oba vyrazili pro pomoc – Greg zburcoval místní záchranáře a Mary začala obcházet sousedy a přátele. Na hlavní křižovatce se jí do cesty připletla tlustá paní Meloynová a Mary se do ní hned pustila. „Že se nestydíte takle vyděsit malýho kluka, sice nevím co, a proč jste mu řekla, ale nic hezkýho to asi nebylo, když kvůli tomu utekl. Takže vás důrazně žádám – nechte moji rodinu nepokoji“ Tlustá dáma jen zírala s pusou dokořán a snažila se co nejrychleji zmizet. Mezitím se počasí výrazně zhoršilo a sníh se sypal jako peří z roztržené peřiny a začal se zvedat silný vítr, přesto byl snad celý Girdwood na nohou a kdo mohl, ten hledal, kde to jen bylo možné i nemožné.

Mary se mezitím vrátila domů s nadějí, že se Jimmy přece jen vrátil, ale dům byl prázdný a chladný. A tak znovu posadila na schody a snažila se vyburcovat svůj mozek k maximálnímu soustředění „Kde jsi, ty kluku ušatá“ mudrovala nahlas. Její úvahy

vzápětí přerušil příjezd Grega a záchranářů „Byli jsme snad úplně všude, kam se ještě dám zajet, ale nikde nic a ta zatracená bouře je čím dál tím silnější“ zněla nepříliš povzbudivá zpráva. „A na Crow Creek už jste byli“ vysoukala ze sebe Mary „Vím, že to tam má moc rád a vždycky si tam přál přespat jako pravý zlatokop“ pokračovala. Greg si jen povzdychl a otočil se směrem k záchranářům „Takže chlapy, jede se na Crow Creek“.

A po celou tu dobu ležel nedaleko za kopce v bývalé zlatokopecké chajdě malý uplakaný chlapec celý schoulený zimou a strachem. A zdál se mu divoký sen o paní Melonyové, které se ten den v obchodě pochlubil novou motokárou, a ona se mu div nevysmála a spustila něco o tom, že takové dárky dostává jen proto, že si ho rodiče předchází, aby nepřišel na to, že ve skutečnosti není jejich. Jimmy tomu vůbec nerozuměl – jak by něco takového bylo možné, jak by bylo možné, aby jeho rodiče nebyli jeho rodiče. Pak upadl do hlubokého spánku beze snů.

Mezitím se lesem probíjel konvoj záchranářů a šlo to dost těžko kvůli popadaným stromům. Bouře hučela stále silněji a sníh vířil všude kolem – hotové bílé peklo. A tak se pomoc blížila jen krůček po krůčku. Když už si všichni sáhli až na dnes svých sil, zahlédl někdo obrysy zlatokopeckých domků. Chvíli trvalo, než k nim došli, ale pak už šlo vše ráz na ráz a Jimmy byl konečně nalezen – stočený do klubíčka v úplně posledním domku. „Je mi zima tati“ zašeptal.

Domů se dostali až před svítáním, to už pozvolna bouře ztrácela sílu. Šťastná Mary syna zahřála, uložila ho do teplé postýlky a uvařila kotel čaje s medem. Pak usedla na pelest a začala vyprávět – vyprávět příběh maličkého chlapce, který přišel na svět za dramatických okolností a bohužel sotva se poprvé nadechl, přišel při ošklivé nehodě o oba rodiče. Sám pak dlouhé týdny bojoval o život v inkubátoru a po celou tu dobu se nenašel nikdo, kdo by se toho drobečka ujal. Až kohosi z ošetřujících lékařů napadlo oslovit Cooperovi, kterým osud a jistá ošklivá nemoc vlastní dítko nedopřál. „A tak ses dostal k nám“ dokončila své vyprávění Mary. A Jimmy se usmál „Já vím, nás už nikdo nikdy nerozdělí, viď maminečko moje zlatá“ zamumlal ještě a tvrdě usnul. Mary se také usmála a políbila ho do vlasů.