"Zločin na střední"

Je přesně 7: 30 a před budovou Marchingson High School lze spatřit neobvyklé srocený davů především studentstva. Před chvíli dorazila i studentka Judit Adamsová, poplašeně se rozhlíží kolem „Co se tady proboha stalo?“ zeptala se konečně „Představ si, Kurare je po smrti, našli úplně tuhýho v tom jeho smradlavym brlohu“ halasně odpovídal obtloustlý blonďák. Judit otevřela překvapením ústa, neboť nemohla uvěřit tomu, že profesor chemie Thobias Mason nechvalně proslulý svými šílenými pokusy a neurvalým chováním ke studentům odešel ze světa takto krutě. Ale na další spekulace nebyl čas, protože k davu promluvil rázný příslušník policie „Takže vážení jistě vám je již dobře známo k čemu došlo ve vaší škole, já se jmenuji Peter Thornton a povedu vyšetřování, proto prosím třídu, která se včera jako poslední zúčastnila povinných laboratorních cvičení pod vedením pana Masona, aby se všichni – opakuji, všichni neprodleně dostavili do hlavní posluchárny. Ostatní mají dnes výjimečně volný den.“ Větší část davu zařvala radostí, zato studenti 12. Ročníku profesora Anguse Nielsona zůstali stát jako zařezaní, ale nakonec se jeden po druhém přece jen došourali do příslušné posluchárny.

Seděla tu Judit Adamsová a její spolužáci Lindsey Hortonová, Christine Millerová, Michaela Youngová, Mellisa Brownová, Peter Hudson, Zack Lee, George Peterson, Daisy Cooperová, Michelle Clarková, Lucy Walkerová, Jack Allen, Dennis Lewis, Mayra Hallová, Victoria González, Patricia Kingová, Charline Smithová zvaná Chucky, Mary Campbellová, Hannah Robertsová, Lucas Turner, Andrew Morris a David Reed – mladík z počátku příběhu. Detektiv konečně dočetl celý seznam a posadil se. „Tak, abych vám konečně vysvětlil pro jsem vás sem sezval – jste poslední kdo viděl profesora Masona živého a prý se tam včera odehrál nějaký incident“. „Ale, to jen bouchla křivule“ zahalekal David. „Bouchla a Kurare tedy profesor Mason z toho přímo šílel“ ozvala se podrážděně Chucky. „A pak nám nařídil to uklidit do posledního smítka, jinak, že nás nepustí“ doplnila Judit. „A pak tam stejně musela zůstat Lindsey a Daisy“ ozvala se opět Chucky. „Zůstat jsme musely kvůli přípravě odborné práce na přijímačky na vysokou, ale to věděl každý i to jak tehdy Mason seřval Lindsey a ona jeho“ horečně vysvětlovala Daisy. Detektiv s sebou trochu škubl „A to se událo kdy, ta hádka“ tázal se opatrně „Asi před dvěma měsíci, ale o nic nešlo – víte, on byl profesor hodně na ženský a někdy si dovoloval i vůči nám, když jsme s ním byly sami v sborce, ale to už se vyřešilo, tak proč nás tady tak hloupě držíte, mezi námi vrah určitě není“ snažila se situaci zachránit sama Lindsey. „Tak si tedy běžte no“ zavelel detektiv. Takže první dnes se k jeho vzteku nevyřešilo vůbec nic.

Druhý den dostali pro změnu pozvánku k hromadnému výslechu někteří profesoři, kteří se teď tísní v malém kabinetu – zeměpisář Peaks nervózně pokuřuje u okna, u stolku uprostřed místnosti sedí profesorka anglické literatury a jazyka Monica Howardová, vedle ní pobledlý Angus Nielson, tělocvikářka Keatingová a zcela zdeptaná profesorka chemie Susan Stampsová. Každý se dívá jinam nebo do země jakoby snad byli všichni minimálně podezřelí. A to už dorazil detektiv Thornton ještě s jedním pánem. „Dobré ráno přeji všem, dovolte, aby vám představil našeho experta přes chemii – pan Martin Brix.

A nyní k tomu, proč jsem si vás sezval – hlavním důvodem je zajištění legálního přístupu do trezoru v laboratoři. A dále bych vás rád alespoň stručně seznámil s prozatímními výsledky vyšetřování – zatím víme, že profesor Mason byl otráven extrémně prudkým a zároveň vzácným jedem, ale o tom vám více řekne tady kolega“ vychrlil ze sebe detektiv. „Takže vážení, podle všeho se jedná o tzv. batrachotoxin což je alkaloidní nervový jed – má ho například jistý druh žab, kterým se proto říká šípové, protože jejich jedu využívají indiáni k výrobě tradičních smrtí šípů, ale to jistě znáte. Pro nás je teď klíčové zjistit, jak se takový extrémní jed dostal do laboratoře ve vaší škole a kdo ho pak aplikoval panu profesorovi, říkám to záměrně takto, protože v ráně se našel hrot jehly nebo něčeho podobného“. Vysvětloval chemik. „Tak snad, abychom šli rovnou do té laboratoře, jinak to nikam nepovede“ zvedla se ze židle profesorka Stampsová. A tak se tedy šlo, Stampsová zavedla detektiva a chemika přímo k trezoru – k velkému překvapení všech se z něj vyloupla i malá černá kazeta, která obsahovala 5 mikroampulí s neznámou tekutinou a místo pro šestou bylo prázdné. „Tak myslím, že sme na to kápli“ hlásil Brix „Já bych tak nejásal, pořád stejně nevíme, kdo mu ten jed píchnul“ bručel detektiv. „Přece se, pokud by mu chtěl někdo bodnout jehlu přímo do srdce, musel by se tvrdě bránit, ale tady se nenašla jediná stopa zápasu, tisíce otisků prstů ano, ale ty jsou nám k ničemu“ vrčel Thornton dál. „To chce klid a podrobný rozbor“ blekotal chemik ve snaze ho trochu uklidnit, což se mu moc nepodařilo – detektiv Thornton zuřil dál.

Od prvotního vyšetřování uběhla nějaká doba a pachatel zločinu na Marchingsonově střední zůstával stále neznámým. Detektiv Thompson seděl na svém stole a tupě zíral do zdi polepené fotografiemi z místa činu a pořád ho nic kloudného nenapadalo. „Přece toho dědka smradlavýho neotrávil nějaký fantóm nebo duch“ mručel si pod vousy, „vždyť jsme vyslechli snad celou tu zatracenou školu – studenty, profesory, ředitelku, školníka a dokonce i uklízečky a nic – nikdo nic neslyšel ani neviděl“ A náhle se jeho zrak stočil k fotografii kazety s ampulemi a jedním prázdným místem. „Jsem já to, ale pěknej vůl. Vždyť to je ono – ta chybějící ampule to naše řešení“ vykřikl a hrnul se k telefonu „To je policejní laboratoř, mám dotaz k případu Thobias Mason – nenašly se u něj na těle nebo na oblečení nějaké skleněné střepy tedy spíš střepinky?“ „A víte, že se pár takových střepinek našlo v náprsní kapse pláště“. A detektivovi bylo hned všechno jasné – celá ta záležitost byla pouhopouhá souhra nešťastných náhod. Profesor Mason nebyl v žádném případě zavražděn nýbrž si na „onen svět“ pomohl sám svou vlastní roztržitostí, když v kapse pláště zapomněl ampulku vzácného jedu, který si objednal pro výzkumné účely, pak stačilo jedno škobrtnutí, a jak se profesor pokoušel zastavit pád, zavadil o stůl a ampulku s jedem doslova rozdrtil no a pak už bohužel neměl šanci. A tak byl zdárně vyřešen zločin na Marchingsonově střední škole a ještě dlouho se mezi studenty šířila legenda o duchu zesnulého profesora, ale to už je úplně jiný příběh.