MOJE POVÍDKY

...pokračování... Ten nepříjemný pocit Lucii neopustil ani po několika minutách. Stále jí někde vzadu v hlavě hučelo varování „Drž se zpátky holka, nejsi na bále“. A do tance jí skutečně nebylo, byla jí totiž přidělena poslední volná postel, ta dolní na palandě, jejíž horní patro obývala Gina. Tato štíhlá dívka s dlouhými rozevlátými černými vlasy byla jasnou velitelkou cely i když tou oficiální byl někdo jiný. Ostatní obyvatelky cely 17A byly… Celý článek ›

...nový příběh začíná, příběh, který bych ráda věnovala mojí tetě Jáje Lucie netušila, kolik času uběhlo od doby, kdy se dostala do toho strašného podzemí. Během přijmu a naprosto šíleného a zároveň nesmyslného výslechu naprosto ztratila pojem o čase. Vše se jí podivně slilo ve směsici zvuků, hlasů a pachů. Jasně si vybavovala, jak si pro ni přišli rovnou na pohřeb, zůstat do konce jí nedovolili. Odvedli ji velice neomaleně a před všemi ostatními… Celý článek ›

...tak nějak mi to leželo v hlavě To jsem já, stvůra tajemná Z lidské krve a nenávisti zrozená Lidskou zvůlí krmená Černá, černá, černá Tmou se plížím Koušu, saju, rdousím Závistí si zuby brousím A z lidské zloby zrodil se můj pohled hadí Spáry dračí jsou mou zbraní A tak rostu, rostu, rostu dál Se zvráceností lidstva S jeho chutí po krvi S hrabivostí mocných S nestoudností celebrit S tím, jak každý chce jen mít Nikdo nechce dávat To… Celý článek ›

...poslední povídka rodku 2015 Je tomu sotva tři dny, kdy nezvykle silná vichřice zasáhla malé oregonské městečko Cove, které se z té nenadálé pohromy začíná pozvolna vzpamatovávat. Důležitý úkol dostal i mladý poručík Rodger Elliot z úřadu místního šerifa Colmana, byl neprodleně vyslán na kontrolu speciálních odchytových pastí v místní rezervaci. Tyhle „lapací“ věcičky byly rozmístěny na několika místech výjimečně z důvodu pokusu o odchyt… Celý článek ›

...a šťastný Nový rok všem svým čtenářům přeje majitelka blogu a autorka vše povídek EVA KRYŠKOVÁ ! PŘEJI VŠEM ČTENÁŘŮM TOHOTO BLOGU I TĚM, KTEŘÍ SEM JEN NAHLÉDLI KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY, VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU A DĚKUJI VÁM ZA VAŠI PŘÍZEŇ, V JEJÍŽ ZACHOVÁNÍ DOUFÁM I V PŘÍŠTÍM ROCE, NEBOŤ MOJE HLAVA JE STÁLE PLNÁ NOVÝCH NÁPADŮ! Celý článek ›

...taková malá rýmovačka k vánocům... Sněhová vločka spadla mi do dlaněA v království sněhem zavátémK ránu za bouře přesně o páté Děťátko se narodilo, křikem svým všechny probudilo To malý princ zavítal na náš svět Pak hvězdy počínaly blednout a lidé se začali probouzet Nikdo však netušil, že po chlapci Za krátko zrodilo se i děvčátko A jak to bylo dál, milá pohádko? Zprvu byl šťasten starý král Dubh, že Rós, jeho žena mladičká… Celý článek ›

...konečně konec... Jak známo jest, neopomenutelným parametrem lidské existence je čas, tedy přesněji řečeno – lidé jsou schopni žít pouze v daném časoprostoru, který však není nedotknutelný. O tom se právě přesvědčila desítka lidských bytostí. Ano, a ti všichni a ještě několik navíc nyní sedí ve velké zasedací místnosti radnice jediného většího města na maličkém ostrůvku Antipaxos, který se před zimou stává místem zvaným „terra nullius“… Celý článek ›

...věnováno jedné neskutečně silné osobě jménem PETRA Z. Její pohled bezděčně brouzdal sem a tam po bílém stropě, za ty tři měsíce na jednom místě a v jedné poloze si Petra na tu bílou monotónnost zvykla natolik, že do stropu zírá i nyní, když už by byla schopná chodit. Bohužel se její posun vpřed není tak rychlý, jak si představovala. Jenomže „Bez nohou to nejde“ říká teď často sama sobě. A ona má pět dětí, ještě dnes si dokáže zcela jasně… Celý článek ›

...další kousek... Léto tady na ostrově Korfu ještě ani pořádně nezačalo a slunce už praží v plné síle. A právě tohle počasí vylákalo dvanáctiletou Penellopé na její zamilované toulky po pobřeží. Mořský Vůně moře, jemný písek pod nohama, racci kroužící nad obzorem, to všechno a možná ještě mnohem víc podněcovalo její již hodně rozbouřenou fantazii. Sem na mořský břeh se chodila vlastně ukrýt, tady uprostřed „země nikoho“ byla konečně… Celý článek ›

...další kousek mozaiky... Guillermo La Sala nervózně přecházel po pokoji, po strohém pokoji v centru pro léčbu popálenin, kde strávil poslední tři roky. Tři roky plné bolesti, nespočet transplantací kůže, stovky převazů a krutá muka při vyvazování zjizvených rukou. Teď už mu speciální rukavice nevadí, a ba dokonce už je schopen i normální chůze, natolik ho tady dalo dohromady. Ano, fyzicky je na to skvěle, tedy ve s rovnáním s tím v jakém stavu ho sem… Celý článek ›