POVÍDKY

....něco k prázdninám.... Já vlastně ani nevím, jak tohle moje vyprávění začít, protože ten příběh je na první pohled úplně obyčejný. Pro mě, ale tedy nic obyčejného nebylo a dodnes není a již mi dávno bylo šedesát a mám toho za sebou už celkem dost. Na události z doby, kdy mi bylo pouhých deset let a ocitla jsem se spolu s rodiči a sourozenci v maličké vesničce nazvané příznačně Malá Ves nemohu zapomenout. Jak jsem již napsala, bylo mi tehdy… Celý článek ›

....konečně zase povídka... Johnu Patrickovi MacKanzie právníkovi uznávaného londýnského bankovního bylo rovných třicet let, byl to rázný a pohledný mladý muž, který se po letech vrátil do rodného domu, do Eagle Nest. Bohužel nevrátil se za zrovna příznivých okolností. John MacKanzie po dlouhých letech mimo domov dorazil na pohřeb svého otce – finančního magnáta Richarda Willama MacKanzie. Matku již John neměl, zemřela, když mu bylo sotva jedenáct let a… Celý článek ›

V noci bylo opět slyšet ten příšerný dupot kun na trámech v podkroví, který vzbudil mého šestiletého syna Jimmyho. Jen se tak rozespale posadil na posteli, ukázal na strop a řekl „To nejsou kuny, to je on!“ Celý článek ›

...inspirováno jednou neuvěřitelnou japonskou kouzelnicí... „Ahoj, budeme se zase hrát?“, říká malá holčička nakloněná nad velkým historicky vyhlížejícím domečkem pro panenky. „Ano“ znělo vzdálené zašeptání. Ten zvuk, jakoby vycházel přímo z onoho podivného domečku. A holčička do něj chvatně vhazuje všelijaké hračky. „Na, tady máš.“ Říká mírně zadýchaně, když tu se za ní ozve přízný hlas její matky. „Copak to zas vyvádíš, Kayo?… Celý článek ›

....Pokoj lidem dobré vůle... Jeremy Summerhill opatrně vystoupil z vozu a rázně kráčel k majestátnímu sídlu a srdce mu bušilo vzrušením, protože tady ve Stocklow byl poprvé, poprvé od smrti svého otce Sira Johna Summerhilla. Velmi se těšil na setkání se sestrami, matkou a vůbec celou rodinou. Jediné co ho lehce tížilo na mysli, byl fakt, že přijel sám, bez své snoubenky Joyce Smithové. Joyce mu totiž těsně před svátky utekla neznámo kam s jedním bláznivým… Celý článek ›

...takový krátký příběh... Ten den se obyvatelům malého coloradského městečka Boulder naskytl opravdu neobvyklý pohled. Pohled na bledou asi šestnáctiletou dívku v otrhaných šatech, která se sotva potácela prostředkem silnice. Na nic nereagovala, jen zděšeně zírala kolem sem, jako nějaké zvířátko, které někdo právě vypustil z klece. Nakonec musel zasáhnout místní šerif, a bylo to moc ošklivé, protože dívka se urputně bránila. A ani na policejní stanici… Celý článek ›

....malé sci-fi Laura Starksová nervózně kráčela dlouhou prázdnou chodbou obří mezihvězdné laboratoře zvané Galaxie 3. Od chvíle, kdy do stanice vstoupila, nezaznamenala jednou známku života a senzory v jejím skafandru neustále hlásily „nevhodné prostředí“. Stanice tedy fungovala pouze v jakémsi udržovacím režimu, což dokazoval i fakt, že v některých prostorách byla naprostá tam a hlavní laboratoř byla „zapečetěna“. A tohle celé mohlo trvat celé… Celý článek ›

...vzpomínka na prázdiny... Srpen se již pozvolna chýlil ke konci, když se v jednom vlaku, který směřoval někam na Slovensko do Tater, sešlo pět bývalých spolužáků. Byli to většinou čerství třicátníci, jejichž život se tak nějak „ocitl mimo zajeté koleje“ a nejen proto tohle setkání po letech vzniklo. Jako první se do kupé číslo 370 vecpali Martin Křísek a Patrik Durda majitelé nepříliš úspěšné softwarové firmy. Oba byli již notně posíleni… Celý článek ›

...něco ze staré Anglie Jmenuji se Wiliam J. Senders a v následujících řádcích jsem sepsal svůj příběh – jeden z mých nejtěžších a nejneobvyklejších případů v mé praxi lékaře psychiatrie v londýnské Všeobecné nemocnici. Jednalo se o devatenáctiletá dvojčata - dcery Richarda a Marie Hobbartových. A u jedné z nich měla nečekaně propuknout těžká „nemoc duše“, jak jsem se dočetl v dopise od jejich matky. Dívky se jmenovaly Michelle a Miranda, a… Celý článek ›

...sci-fi na maturitní téma Píše se rok 2175 a Země byla napadena. Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla planetu. Kdo se včas neukryl do podzemí, byl zničen, protože ty potvory nejprve zpracovávaly jen určité materiály, postupem času se vrhly i na lidská obydlí všeho druhu a nakonec i na samotné lidi – jiná kořist už nezbyla. Tohle peklo přežila jen hrstka zástupců lidské rasy. Začala post apokalyptická budoucnost, v níž… Celý článek ›